Ottův slovník naučný/Annus luctus

Ottův slovník naučný
Annus discretionis	Annus luctus	Annus normalis

Údaje o textu
Titulek:	Annus luctus
Autor:	Kamil Henner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 416. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: doba smutku

Annus luctus (lat.), doba smuteční, byla vedlé práva římského doba desítiměsíční, později jednoroční, po kterou žena po zániku prvního manželství v nové vejíti nesměla, a to jednak z příčin veřejné mravopočestnosti, jednak pro zabezpečení otcovství, nebylo-li jisto, že žena není s útěžkem. Právo kanonické ustanovení toho nepřijalo; sporno jest zdali a v jaké míře římské názory se staly následkem obyčeje téměř všeobecného právem obecným. Moderní zákonodárství zaujímají v té příčině stanoviska různá: francouzské, ruskopolské, curyšské a německé právo vytklo lhůtu desítiměsíční, po které teprve vdově počítajíc od zániku prvního manželství uzavření manželství nového pravidlem jest dovoleno. Rakouské právo (§§. 120., 121. obč. z.) ustanovuje, že žena jsouc z prvního manželství těhotná před slehnutím vůbec nově se provdati nesmí; není-li s útěžkem, aneb je-li těhotenství pochybným, musí šest měsíců čekati, z čehož politické úřady první instance po případě prominutí až na 3 měsíce uděliti mohou, které však každá žena po zániku prvního manželství vyčkati musí; jinak stihne novomanžely trest politickým úřadem vyměřený, ztrácí žena všechny výhody jí příslušející ze svatební nebo dědičné smlouvy, pořízení mužova nebo z úmluvy učiněné před rozloučením manželství a muž ztrácí právo domáhati se neplatnosti manželství, vyšlo-li později na jevo, že choť jest těhotnou následkem souložení s osobou třetí, vykonaného před svatbou s manželem nynějším. Některá práva partikulární stanovila z ohledů slušnosti i pro muže dobu smuteční po zániku prvního manželství, na př. dřívější právo bavorské a nynější curyšské, toto dobu tří měsícův. Hnr.