Ottův slovník naučný/Anarchismus
| Ottův slovník naučný | ||
| Anarchie | Anarchismus | Anarmonie |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Anarchismus |
| Autor: | Josef Trakal |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 184. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Anarchismus |
|
Anarchismus nazývá se nejkrajnější učení revolučního socialismu, jehož zvláštní forma opět jest ruský nihilism čili amorfism. Cílem a-mu jest úplné stržení (pandestrukce) všech ústavů společenského a státního řádu a zavedení společnosti úplně beztvárné pomocí všeobecné revoluce, aby »z řádu platného založeného na vlastnictví, na vykořisťování, na zasadě autority buď náboženské nebo nadsmyslné, občansko-doktrinářské nebo jakobinsky revoluční, nezůstal kámen na kameni nejprve v celé Evropě, pak v ostatních částech celého světa« (Bakunin), aby zničeny byly všecky zárodky, z nichž by znova mohly vzniknouti nerovnosti společenské. Účelu tohoto má býti dosaženo všemi násilnými prostředky revolučními (jedem, dykou, žhářstvím, dynamitem, petrolejem, attentáty a p.). Co má potom nastati, o tom se a. nevyslovuje. Předchůdci a-mu jsou některá výstřední učení revolučního socialismu francouzského (Rousseau, Babeuf, Proudhon a j.). Za vlastního otce a-mu pokládá se však Rus Bakunin, jenž četnými spisy svými i polotajným mezinárodním spolkem »Alliance de la démocratie socialiste« z r. 1869 program jeho rozšiřoval a také v bouřích pařížské kommuny r. 1870 ve skutek uváděl. Od té doby zavládl vliv a-mu i v Marxově známé »internacionále« a od úpadku jejího (od r. 1873) šířil se po státech jiho- a západoevropských, Známé projevy a-mu jsou četné attentáty na osoby panovnické z let minulých (na císaře něm. Viléma, cara Alexandra II. a j.) i poslední bouře belgické (1887). Do Rakouska vtíral se a. po vydání německého zákona proti sociální demokracii (z r. 1878), zejména působením Jana Mosta (v Londáně a pak v Novém Yorku), tak že i zde po zřejmém vystoupení jeho (zvláště v r. 1883 a 1884) objevila se potřeba ráznějšího zakročení proti snahám anarchistickým (v. Socialismus, Kommunismus, Sociální demokracie). Srv. Laveley, Le socialisme contemporain (2. vyd., Paříž 1883); Rudolf Meyer, Der Emancipationskampf des vierten Standes (2 sv. Berlin 1874—75); Alfr. Sudre, Geschichte des Communismus (přel. dle 5. franc. vyd. od O. Friedricha) a j.: Trakal, Co jest socialismus? (Praha 1886), K osnově zákona proti nebezpečným snahám socialistickým (t. 1886), Novější učení socialistická (Osvěta 1884). Tkl.