Ottův slovník naučný/Analfabeta
| Ottův slovník naučný | ||
| Analeptika | Analfabeta | Analgesie |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Analfabeta |
| Autor: | František Kropsbauer, Jan Srb |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 235–237. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Analfabetismus |
|
Analfabeta (z řec., člověk neznající abecedy), kdo neumí čísti ani psáti. O lidech takových platí zvláštní právní předpisy, z nichž nejdůležitější jsou tyto: Písemná poslední vůle a-tova jest v právu rak. dle §§. 581. až 582. ob. obč. zákona podrobena zvláštním ustanovením, a sice jde-li o pořizujícího, který neumí (neb nemůže) psáti, jest třeba, aby vedle náležitosti všeobecných připojil u přítomnosti všech tří svědků své znamení ruky, avšak není dle zákona nezbytně nutno, aby někdo k tomu připsal, čí jest to znamení ruky. Není-li zůstavitel s to, aby četl, jest třeba, aby byla závěť jedním ze svědků čtena, a když byli i druzí dva v ni nahlédli, aby byla zůstavitelem u přítomnosti všech svědků za jeho poslední vůli prohlášena. U a-ty úplného dlužno ovšem užiti sloučení obou předpisův. Po právu římském vyhledává se v tom případě, aby vedle ustanoveného počtu svědků byl někdo přibrán, kdo by na písemné pořízení jméno zůstavitelovo napsal, sám se podepsav. Pruské právo zemské dovoluje a-tům pouze před soudem protokolárně pořizovati. Pokud jde o smlouvy písemné, naše zákonodárství způsobilosti a-tů k nim neobmezuje, kladouc více důrazu na vypátráni pravé vůle stran, než na formu. Toliko dlužno připomenouti zásadu řízení soudního se týkající, že listina soukromá, vydaná a-tou, pouze tehdy požívá moci průvodní, je-li podepsána dvěma svědky, z nichž jeden podepíše vydavatele (§. 116. soud. řádu), který své znamení ruky připojí. Dle práva francouzského mohou a-ti písemné smlouvy činiti pouze před soudem. Zvláštních formalit žádá zákon náš, jde-li o smlouvu sepsanou ve způsobu notářského aktu; tu stanoví §. 68. not. ř., že neumí-li strana nebo svědek psáti, musí k aktu připojiti své znamení ruky, ke kterému pak druhý, notář neb svědek, připíše jméno a-tovo. Ještě více formalit platí v tom případě, když jest a. němý neb hluchý (§§. 60–61. notář. ř.). Předpis týkající se práva formálného jest obsažen v §. 57. téhož zákona, že aspoň jeden ze svědků spisu notářského nesmí býti a-tou. Při soudu, kde se vyžaduje podpis strany, jest třeba, aby a. připojil znamení ruky, ke kterému někdo jiný, pravidelně zapisovatel nebo svědek, připíše, čí jest to podpis. Znamení ruky na směnce musí býti soudem nebo notářem ověřeno (čl. 94 sm. ř.). Kr.
A. ve statistice. Od skutečných a-tů lišiti dlužno poloanalfabety, t. j. osoby, jež sice umějí čísti, ale nikoliv psáti, a tento zjev není právě řídký mezi venkovským obyvatelstvem, zvláště při osobách starších věkem. Jelikož však těchto dle výsledků posledních sčítání lidu jest jen nepatrné procento, bude zde přihlíženo toliko ku pravým a-tům. – Vlády vzdělaných států pilně snaží se vyšetřiti průměrný stav vzdělanosti svého obyvatelstva i postup její, a že prvním toho měřítkem jest jim právě znalost nejelementárnějších vědomostí, jaké poskytuje škola obecná, má tu dobrou příčinu, že tyto vědomosti ještě nejsnáze v širokých vrstvách možno zjistiti. Avšak chybou jest, jediné dle rozměru analfabetismu souditi na všeobecnou vzdělanost a dle ubýváni nebo přibývání jeho měřiti postup vzdělanosti, neboť při úvaze takové jest třeba příhlížeti ještě k mnohým jiným a důležitým momentům.
Snahám srovnati rozsah analfabetismu v jednotlivých zemích vadí dosud veliká různost pramenů, poněvadž jen z některých zemí jsou po ruce výsledky o analfabetismu ze sčítání lidu, kdežto z jiných poskytuje se nám pouze počet a-tů mezi vojskem, a v zemích pak, jako v Anglii, kde není zavedena branná povinnost vojenská, zjišťuje se analfabetismus dle počtu snoubenců, kteří nedovedli podepsati svatební smlouvu. Data podaná na základě sčítání lidu jsou ovšem zdrojem nejdůležitějším pro účel výše řečený, nebo zde se přihlíží k veškerému obyvatelstvu bez rozdílu pohlaví a věku (při ostatních dvou pramenech buď jen k jednomu pohlaví nebo k osobám v určitém věku); ale spolehlivost jejich poněkud seslabena jest tím, že přiznání, umí-li kdo čísti a psáti, posud nijak se nekontroluje. Další vada spočívá v tom, že mezi a-ty zahrnuty jsou i děti méné než šestileté, čímž obyvatelstvo, jež obdrželo základní školní vzdělání, jeví se nám vůči osobám, téhož postrádajícím, ve světle velmi nepříznivém. Proto také se staly již v některých zemích pokusy, by obyvatelstvo ke škole posud nedospělé z počtu a-tů vyloučeno bylo. Při sčítáních lidu z l. 1870–81 shledalo se, že čísti ani psáti neumělo
z 1000 osob:
| Země | Rok sčítání |
pohlaví | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| mužského | ženského | obojího | |||||
| vůbec | přes 6 let |
vůbec | přes 6 let |
vůbec | přes 6 let | ||
| Srbsko | 1874 | 887 | — | 980 | — | 932 | — |
| Portugaly | 1878 | — | — | — | — | 790 | — |
| Chorvatsko | 1880 | 732 | 676 | 831 | 796 | 782 | 736 |
| Španělsko | 1877 | 626 | — | 809 | — | 720 | — |
| Italie | 1881 | 610 | 545 | 735 | 693 | 672 | 619 |
| Uhry | 1880 | 537 | 444 | 605 | 529 | 571 | 487 |
| Rakousko | 1880 | 432 | 326 | 458 | 361 | 445 | 344 |
| Belgie | 1880 | 398 | 314 | 447 | 372 | 422 | 343 |
| Irsko | 1881 | 326 | 222 | 344 | 252 | 335 | 237 |
| Francie | 18721) | — | 281 | — | 347 | — | 314 |
| Spojené Obce | 18801) | — | 158 | — | 182 | — | 170 |
| Prusko | 18801) | — | 95 | — | 147 | — | 122 |
1) Z 1000 osob přes 10 let starých
Že Rakousko tak daleko stojí za sousedním Pruskem ve školním vzdělání svého obyvatelstva, vysvětluje se smutnými poměry školní návštěvy i vyučování v Haliči, Bukovině a Dalmacii. Dle sčítání lidu dne 31. prosince 1880 nemělo základního školního vzdělání
| Země | Muži | Ženy | Země | Muži | Ženy |
|---|---|---|---|---|---|
| Vorarlberg | 34 | 35 | Terst s okol. | 236 | 351 |
| Rakousy Dol. | 73 | 97 | Korutany | 356 | 434 |
| Čechy | 67 | 101 | Krajina | 461 | 450 |
| Rakousy Hor. | 82 | 89 | Gorice a Gradiska |
489 | 567 |
| Tyrolsko | 94 | 117 | |||
| Morava | 86 | 120 | Istrie | 691 | 786 |
| Solnohradsko | 118 | 116 | Halič | 742 | 800 |
| Slezsko | 109 | 127 | Dalmacie | 821 | 927 |
| Štýrsko | 252 | 286 | Bukovina | 842 | 908 |
Přehlížejíce tabulky tyto pozorujeme pravidelný zjev, že a-tů mezi muži jest méně než mezi ženami, což vysvětluje se tím, že jednak děvčata do škol posílána bývají s menší pečlivostí než hoši, jednak že výsledků prvního školního vzdělání v praktickém životě u žen méně bývá užíváno než u mužů, a proto přicházejí časem v zapomenutí.
Jak patrno, obraz na základě dosud podaného statistického materiálu o počtu a-tů v Evropě byl by velmi neúplný, neboť veliké země, jako Rusko, Německo (kromě Pruska), Švýcarsko a j.. při sčítáních lidu ještě číselně nezjišťovaly osob nemajících nijakého školního vzdělání, a proto jest třeba za účelem úplností obrátili se ke druhému zdroji, který sice nepodá nám pravého přehledu a-tů v příslušné zemi, nýbrž jen počet jejich mezi osobami určitého věku a pohlaví, za to však materiál zde poskytnutý jest mnohem spolehlivější, a pak podává se jím, ježto data o a-tech ve vojště v některých zemích sahají až do 40lých let, i možnost utvořiti si úsudek o rychlejším nebo pozvolnějším ubývání analfabetismu. Z 1000 nově odvedených vojínů neumělo čísti ani psáti:
| Země | 1867 | 1874 | 1881 | Země | 1867 | 1874 | 1881 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Srbsko | — | — | 793 | Nizozemí | 170 | 129 | 104 |
| Rusko | — | — | 790 | Švýcarsko | — | — | 25 |
| Uhersko | 779 | 570 | 508 | Prusko | 38 | 40 | 23 |
| Italie | 643 | 526 | 477 | Německo | — | — | 16 |
| Rakousko | 661 | 414 | 389 | Švédsko | — | 19 | 4 |
| Belgie | 262 | 205 | 160 | Dánsko | — | — | 4 |
| Francie | 229 | 180 | 149 |
Jelikož Anglie a Rumunsko analfabetismu v obvodech svých nezjišťují žádným z těchto dvou způsobů, nezbývá ovšem, nechceme-li tyto země z přehledu o analfabetismu vypustiti, než obrátiti se k jejich výkazům osob, jež nedovedly podepsati smlouvu svatební, při čemž zřeno bude i k podobným výkazům ze zemí již uvedených, aby tím poskytnuto bylo měřítko, v jakém poměru asi jsou tato data k předešlým. Smlouvu svatební podepsali nedovedli
| Země | r. 1867 | r. 1874 | r. 1881 | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| snoubenci | ženichové | nevěsty | snoubenci | ženichové | nevěsty | snoubenci | ženichové | nevěsty | |
| Rumunsko | — | — | — | 863 | 803 | 924 | 854 | 798 | 920 |
| Italie | 695 | 599 | 791 | 644 | 545 | 734 | 591 | 482 | 699 |
| Irsko | 425 | 373 | 478 | 332 | 301 | 364 | 284 | 260 | 307 |
| Francie | 302 | 240 | 365 | 268 | 211 | 325 | 194 | 155 | 233 |
| Anglie | 250 | 211 | 288 | 211 | 179 | 242 | 156 | 135 | 177 |
| Skotsko | 156 | 106 | 207 | 135 | 91 | 180 | 105 | 71 | 139 |
Perspektiva otevírající se nám z podaných zde číslic o nynějším stavu základního vzdělání v zemích evropských není Slovanům, vyjímajíc nejzápadnější jejich větev, českou, nijakým způsobem příznivá; shledávámeť nejvíce a-tů vedlé Rumunů mezi Srby (nejinak tomu bude asi u Bulharů) a Rusy (a to hlavně Malorusy); a což na váhu padá, počet jejich v těchto zemích v pravém opaku k zemím západním ani skoro se nezmenšuje. Daleko na vyšším stupni v základním vzdělání školském jsou jižní národové románští, za nimiž následuje Uhersko, dále pak Rakousko, stojící v řadě mezi evropskými státy na místě osmém. Posledními jsou, co se a-tů týče, čili jinými slovy, nejméně a-tů vykazují ještě po Francii a Anglii Německo (hlavně jižní), pak země Skandinávské a Dánsko. – Literatura. Číselné výkazy o a-tech podávají úřední publikace jmenovaných zde zemí. O rakouských a-tech pojednával Dr. E. Mischler v Oesterreichische Statistik, sv. V., seš. 3. Mezinárodní srovnání pod názvem Ueber Analfabeten týž spisovatel v »Statistische Monatschrift«, roč. XII., seš. 5. Veliké dílo o italských a-tech vydal prof. Amati: L’analfabetismo in Italia (Novara 1888). Sb.