Ottův slovník naučný/Anagram
Ottův slovník naučný | ||
Anagrafé | Anagram | Anagyris |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Anagram |
Autor: | Josef Hanuš |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 231. Dostupné online |
Licence: | PD old 70 |
Související články ve Wikipedii: Anagram |
Anagram (z řec.), přestavení, slove vtipná hříčka, kteráž ze slov daných tvoří nová, přesmykujíc jednu neb více písmen.
Dobrota již v literách bodrotu sobě nese.
(Jungmann, Slovesnost.)
Šatem vesny jsem, kdy ze sna procítá,
mnou se zdobí lučiny a hory;
naděje mou barvou zakvítá,
a mnou živí nesčetné se tvory.
Doba žití však mi dána krátká,
a má sláva jak ta tvoje vrátká.
Kdo však slabiky mé zamění,
tomu ze mne jasná záře plane
na vysokých Tater temeni.
Kdy noc temná nad krajinou stane,
u mne rádi sobě odpočinou
na salaši bača se družinou.
(Tráva — vatra.) Vl. Šťastný. Hš.