Ammón, Amun (Ἀμῶν, Ἀμοῦν, Ἀμμοῦν, Ἀμμοῦς), egypt. = skrytý, neviditelný, hlavní bůh egyptskothébský. Původně bůh lokální v Thébách, a sice pastýřský, jenž v Egyptě zavedl chov ovcí a za to obdržel Théby v odměnu a berana za symbol, vyvíjel se teprve později, kdy Théby byly sproštěny jha cizího, s významem, jakého Théby samy nabývaly, v boha spojujícího v sobě bytost všech ostatních bohův egyptských, zvláště tenkráte, kdy přeložením sídla do Memfidy i kult jeho rozšířil se po celém Egyptě. Zván pak králem bohův a králem nebes a j., i vykazováno mu i v chrámech bohů jiných čestné místo po straně pravé. V tomto smyslu byl zajisté původně bohem slunce, jak tomu nasvědčuje název Amun-Ra, t. j. »Amón (skrytý) jevící se sluncem«, a sice ctěn jako skrytý tvůrčí duch všehomíra, který čist jsa a sám sebou trvaje tajemnou silou svojí udržuje vesmír, jenž dle báje z úst jeho vyšel; proto slove i démiurgem světa a v egyptské kosmologii v jedno splývá s pojmem všehomíra. Jako takový pak soustřeďuje v sobě čtveřici hlavních bohů, totiž bohyně Net (věčná hmota), boha Nefa (věčné síly v hmotě té působící), bohyně Pašt (věčného prostoru) a boha Sebeka (věčného času), s bohy ostatními, již časem od těchto se odštěpili. V tomto smysle také stotožňován s řeckým Diem Amónem a římským Iovem Amonem. V této funkci jeho pak zůstal mu beran, vynikající silou a odvahou, i symbolem jeho síly udržující svět, jak svědčí řada kamenných beranů, rovněž Amóny zvaných, na cestách vedoucích k chrámu jeho v Thébách a jinde. I sám A. vyobrazen v podobě lidské s hlavou beraní, jejíž rohy zatáčejí se dolů kolem uší. Častěji však vyobrazován bývá s vousatou tváří lidskou stoje neb sedě na trůnu, s odznaky vlády (žezlo, hůl a i důtky) v rukou, s korunou se dvěma dlouhými, pestrými péry a se stuhou až dolů splývající (viz vyobr. 217.). Zasvěceny mu byly Théby, jež jeho městem (řecký Διόσπολις) nazývány. Zvláště slavný však byl jeho chrám (Ammónion) v poušti libycké (nynější Sívě), kde měl i slavnou věštírnu, a odkud kult jeho blízkými Kyréňany zanesen do Řecka. V Řecku kult A-ův nedošel velkého rozšíření požívaje pouze ve Spartě a Gythiu zvláštní vážnosti. Za to však věštírna A-ova v poušti libycké nabyla u Řeků počínajíc V. stol. velkého významu; Sparťané i Athéňané často ptávali se věštírny této o radu. Největšího však lesku nabyla věštírna A-ova Alexandrem Velkým, jenž ji navštívil a knězem jejím jakožto syn boha A-a byl osloven. Na mincích makedonských bývá také Alexander Velký často zobrazován s malými růžky. Po něm také někteří z diadochů (Lysimachos, Ptolemaios I., Seleukos) dávali se zobrazovati na mincích s rohy. — Co se obrazu A-a samého týká, nemáme ani jediné jisté sochy, již by boha tohoto představovala; za to však zobrazen bývá na hojných mincích kyrénských, gemmách, reliefech, rovněž hojný počet poprsí, hlav a mask jeho se zachoval. Máme tu celkem dva typy: první podobá se typu Zevovu, liše se od něho pouze tím, že bůh má na hlavě rohy dolů zatočené (viz vyobraz. č. 218.), druhý představuje boha v podobě divoké, se zvířecíma ušima atd. Srovn. Overbeck, Griechische Kunstmythologie, II., 273 a n.; E. Meyer v Roscherově Ausführliches Lexikon der griechischen und römischen Mythologie, str. 283–291.
Dk.
Vý.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Amon 
