Ottův slovník naučný/Alvinczy
| Ottův slovník naučný | ||
| Alvincz | Alvinczy | Alvisi |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Alvinczy |
| Autor: | Vojtěch Jaromír Nováček |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 34—35. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Alvinczy Josef, svob. pán z Barbereku, rakouský polní maršálek (1735—1810), narod. se v Alvinczi v Sedmihradsku 1. února 1735. V 15 létech vstoupil do vojska a za sedmileté války vyznamenávaje se udatností rychle postupoval, tak že r. 1779 již co plukovník a majitel 29. pěšího pluku účastnil se přepadení Habelschwertu ve Slezsku, při čemž vévodu Hessen-Filippsthalského jal, začež dostal řád Marie Terezie. Josef II. jmenoval jej generálmajorem a ustanovil jej synovci svému Františkovi (potomnímu císaři) za učitele taktiky. Pod vrchním vedením Laudona účastnil se A. války turecké, za jejíhož trvání povýšen na podmaršálka, ač útok na Bělehrad, při němž velel, se nezdařil. Roku následujícího zlomil odboj Nizozemců v Luttichu jsa velitelem vojska rakouského vypraveného ku potlačení povstání belgického. Ve válce proti Francii bylo hlavně jeho obezřetnosti a udatnosti děkovati, že dobyto vítězství u Neerwindenu dne 18. března 1793. R. 1795 odevzdáno A-ovi, který se zatím stal polním zbrojmistrem, vrchní velení na Rýně, ale po krátkém čase k rozkazu císaře Františka navrátil se do Vídně, kde se stal členem dvorní rady vojenské; než r. 1796 shledáváme se s ním opět na bojišti. A. shromáždil v Tyrolsku zbytky poraženého vojska, a zorganisoval tam také domobranu. Téhož roku (17. list.) bojoval ještě u Arcola a r. 1797 (14. ledna) u Rivol proti Bonapartovi, ač v obou bitvách nešťastně. Byv odvolán s bojiště, kdež na místo něho néjvyšším vůdcem jmenován arcivévoda Karel, stal se A. vrchním velitelem v Uhrách. Nezdar jeho ve válce nijak neumenšil přízně císařovy kněmu, který jej r. 1808 jmenoval polním maršálkem a daroval mu panství v Banátě. Heslem A-ho bylo: Justitia virtutum comes, jím řídil se po celý život, byl otcem vojínů, štědrý, ode všech milován; měl značné taktické nadání a byl osobně velice udatný. Zemřel 25. září 1810 v Budíně jsa poslední svého rodu. Nk.