Alveolární blennorhoea, hnisotok lůžkový (pyorhoea alveolaris) jest pojmenování nemoci, jež není úplně objasněna a vyznačuje se tím, že dáseň od krčku zubu se odlučuje, čímž povstávají choboty stále se zvětšující, že lůžko zubu i s okosticí a cement zubu i s ozubicí od okraje lůžka směrem ku hrotu kořínkovému pochodem hnisavým se ničí, že hnis někdy hnusně páchnoucí a vždy velké množství mikroorganismův obsahující z lůžka vytéká, že zuby znenáhla se obnažují, že se počínají viklati a že ztráta zubů při velice vleklém průběhu nemoci bývá pravidlem. Ač dásně s počátku nemoci mívají na okraji červený lem a lehce krvácejí jsouce překrveny, hnědorudé, někdy až nachově rudé, nejde tu přece o nemoc dásní, nebo častěji dásně nejeví pražádných známek onemocnění. Běží nejspíše o caries lůžkového okraje (caries limbi alveolaris). Někteří pokládají nemoc za neduh místní, jiní opět prohlašují, že jsou příčiny sice četné, avšak zřídka místní, nýbrž celkové. Za místní příčinu pokládá se zanedbávání čistoty a kamének zubní. Zejména Rigg odvolávaje se na úspěchy při léčení (oškrabává kořínek jemnými noži, až jest úplně hladký, mimo to seřízne vždy okraj lůžkový, a proto v Americe a částečně v Anglii jmenují tuto chorobu nemocí Riggovou, Riggs’s disease) pokládá kamének zubní za jedinou příčinu. Pováží-li se však, že při a. b-oei zubní kamének jen někdy se vyskytuje, kdežto v nejčetnějších případech nenacházíme ani stopy po něm, že nemoc znamenati lze i u osob, které zuby bedlivě si čistí, musíme ovšem náhled Riggův pokládati za nepodstatný. Rigg jest na omylu, považuje-li nerovnosti na kořínku se objevující za kamének. Vnikneme-li totiž vhodným nástrojem mezi dáseň a kořen, narazíme ve větší nebo menší hloubce na drsný okraj lůžkový a také kořen se jeví drsným, a to ze dvou příčin. Cement totiž nebývá vždy stejnoměrně zničen, tak že na některých místech jest zubovina úplně obnažena, na některých však ještě částkami cementu přikryta; mimo to vidíme ještě zvláštní inkrustace, které nejspíše tím způsobem vznikají, že vápenné soli, které následkem nemoci cementu se rozpouštějí, s částkami hnisu tvoří sraženiny v podobě těchto konkrementů. Tyto konkrementy nejsou tedy kaménkem zubním a také ne příčinou, nýbrž následkem nemoci. Zdárné léčení Riggovo lze vysvětliti prostě tím, že okraj lůžkový seřízne. Tvrzení, že hnisotok pozoruje se při nemocech ledvin, úplavici cukrové, hostci, dně a j., dále u lidí duševně se namáhajících, u žen po vysilujících nemocech, jest nesprávný a nelze mluviti o jakési příčinné souvislosti těchto nemocí s a. b-oeou. Zdá se, že při tomto mají mikroorganismy největší úlohu. Nemoc znamenáme obyčejně v prostředním věku, zřídka před 35. rokem. Obyčejně bývá zachváceno více zubů najednou, někdy souměrně na obou stranách čelisti. Velkou vzácností jest, že nemoc zachvacuje veškeré zuby. Vždy vidíme nestejný postup. Zub nejvíce viklavý se odstraňuje, za delší nebo kratší dobu dojde na druhý, třetí atd. Postup jest velmi vleklý, obyčejně trvá nemoc mnoho let a nenáhlou ztrátu zubů lze pokládati za pravidlo. Zuby samy jsou jinak zdravé a kaz na nich velkou vzácností. Nemoc bývá ve většině případů bez bolesti; jen zřídka stěžují si nemocní na bolest, jež pak bývá neuralgické povahy, a na zvláštní svrbění v dásních, které prý jest velmi nepříjemné. Léčení jest obtížné. Riggem udané seříznutí okraje lůžkového jest operace dosti obtížná a bolestivá a nemá žádoucího výsledku. Omezujeme se proto na čištění úst, na odstraňování hnisu z vaku, že tlačíme na dáseň směrem k okraji, na vystřikování vaku antiseptickými látkami. Tím sice nemoci nevyhojíme, ale při bedlivém antiseptickém léčení nepostupuje, alespoň ne rychle. Bř.
PD old 70