Ottův slovník naučný/Aluminium
| Ottův slovník naučný | ||
| Aluminit | Aluminium | Aluminiumchlorid |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Aluminium |
| Autor: | Bohuslav Raýman |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 25—26. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Hliník |
|
Aluminium (někdy též hliník zván) jest kovový prvek, jehož značka chemická jest Al, atomová váha = 27.4. Jest to prvek trojmocný, tvořící s chlorem sloučeninu AlCl3. V přírodě nenalézá se ve stavu volném, nýbrž jakožto kysličník, hydrát, sloučeniny s kyselinou křemičitou a fluorem, sloučeniny, jež tvoří přední součást kůry zemské. Ze sloučenin těchto nemohlo býti dlouho dobyto a-ia kovového, jelikož ani uhlím ani vodíkem nelze rozložití kysličník jeho po způsobu kysličníků jiných kovů. Teprve r. 1827 rozložil Wöhler chlorid a-ia kovem kalium a získal a. jakožto šedý prášek, jenž tlakem nabýval zevnějšku kovového. Industriálni příprava a-ia podařila se však teprv H. Sainte Claire Devilleovi, chemikovi francouzskému, jenž zařídiv trojí nová odvětví průmyslná mohl teprve přikročiti k výrobě a-ia. Nová ta trojí odvětví jsou výroba kysličníku aluminiového, odtud pak chloridu hlinitého, pak natria kovového. R. 1855 bylo již »stříbro z hlíny« vystaveno na výstavě pařížské. Napoleon III. veliké naděje kladl v a. maje za to, že stálým na vzduchu, velmi lehounkým kovem, jako jest a., kovem, jenž zaujímá 1/12 veškerého povrchu zemského (železo jen 1/48), musí způsobili veliký převrat zvláště u vojenství i v jiných oborech. Deville přenesl pokusy laboratoře své do továrny v Javelu a spojiv se s Debrayem, Morinem a bratry Rousseauy, provedl methodu, která byla Morinem zmodifikována v Nanterreu a dle níž po dnes se pracuje v Salyndrech. Podvojný chlorid hlinitosodnatý rozkládá se za přítomnosti kryolitu (podvojného fluoridu hlinitosodnatého, výborného to zároveň tavidla) sodíkem. Deville tak zdokonalil výrobu kovu sodíku (natria), že cena 1 kg r. 1852 s 2000 fr. klesla r. 1862 na 15 fr. Do peci do červena rozpálené vnáší se směs
podvojného chlor. hlinitosodnat. 12 částí
natria v kusech.........................2 »
kryolitu ....................................5 »
Za velmi čilé reakce massa veškerá se roztápí, a. se vyhání, nechá vytéci do železných kadlubů, z nichž do housek se lije. Za účelem úplného vyčištění dlužno a. dva- až třikráte přetavili. I z kryolitu pouhého chtěli a-ia dobývati, avšak musilo se používali ku práci metallurgické nádob z litiny, čímž mnoho železa a fosforu (z kryolitu) v kov na úkor jeho se dostalo. Nejnověji (1887) Kleiner z Curychu ohlásil, že mocným proudem elektrickým dovedl při vysoké temperatuře v kelímcích tuhových rozložití kryolit a připravili výhodně a., ale posud není methoda ta na veliko zužitkována. (Podlé pokusu Johna Hopkinsona v Londýně získají se silou jednoho koně po jednu hodinu užitou jen 3 grammy a-ia.) V kompaktních kusech jest a. kov jako cín bílý, jenž dobře dá se leštiti, avšak nejpěknější zevnějšek poskytují předměty mdle na povrchu upravené, čehož docílí se snadno naleptáním pomocí slabého louhu a smytím slabou kyselinou, nejlépe dusičnou. Hutnost a-ia roztopeného jest 2,56, kováním se něco zvýší, bod tání jest při 600 °C. Roztápíme jej nejlépe v kelímcích tuhových vyhýbajíce se každému styku s látkami křemičitými, které a. velmi znečišťují. Tavidel nepřidáváme, leda trochu chloridu draselnatého, jehož i při spájení a-ia používáme. A. jest kov, jenž výborně se může kouti i táhnouti v drát, nejlépe se může spracovati při 100—150 °C. Kov litý dosahuje tvrdosti stříbra. Čisté a. neokysličuje se na vzduchu za obyčejné teploty, avšak kyslíkem při zvýšené teplotě trpí potahujíc se kysličníkem; tato obtíž nastupuje již při spájení. Žíraviny i kyseliny v ně působí, kyselina octová a vinná samy o sobě sice jen mírně, ale u přítomnosti soli kuchyňské nažírají i rozpouštějí je silně. Proto nehodí se a. k výrobě náčiní, v němž by se kuchařsky vařilo. A. slouží ku přípravě všelikých menších ozdob dámských, k ozdobování prací zlatých, kukátek divadelních, v hodinářství, fabrikaci optických přístrojů, k hotovení některé části chirurgického náčiní, i k výrobě umělých chrupů atd. Předem však používají ho u přípravě bronzu aluminiového a jiných slitin aluminiových, jichž se více odbude. V továrně v Salyndrech vyrábějí as 2400 kg ročně. Galvanoplasticky nedá se a. sázeti na předměty vodivé, bezpochyby proto, že rozpouští se v kyselinách i žíravinách, které působením proudu galvanického v roztoky solí aluminiových vždy kolem povlaku kovového nahromaditi se musí. Nesnáz ta mohla by se snad odstranili, kdyby se a. povlékalo v nádobách v oddělených polích (náhled soukromý). A. spájíme slitinami skládajícími se z 80—94 % zinku, nanejvýše 12 % a-ia a málo mědi (do 8 %). Rn.