Ottův slovník naučný/Altenburg

Údaje o textu
Titulek: Altenburg
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 13. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Altenburg

Altenburg: 1) A. viz Stará a Staré Hrady.

2) A., hlavní a sídelní město vévodství Sasko-Altenburského, 28 km již od Lipska, nedaleko Plisny na dráze lipsko-hofské a altenbursko-zeitzské. Vévodský zámek již z daleka viditelný, vypínající se na strmé porfyrové skále, pochází dle základů ze stol. X., ale ve XIII. a XVIII. byl přestavěn a obdržel tehdy nynější svou podobu; v trůnním sále má znamenité fresky od Moosdorfa, zbrojnici a sbírku starožitností. Zámecký chrám, nedávno obnovený, byl 1413—1533 klášterem řeholních kanovníků. A. má 6 protestantských kostelů, z nichž vynikají chrám sv. Bartoloměje, roku 1089 založený, a kostel bratrský. Z ostatních budov pozoruhodný jsou dvě věže zbylé z býv. kláštera augustinianského, založ. 1172 od Bedřicha I. Barbarossy a zaniklého v XVII. stol., zv. „Rote Spitzen“, jež nyní za státní archiv slouží, nové museum s bohatými sbírkami uměleckými, které ministr von Lindenau státu daroval, a uměleckým ústavem vyučovacím, divadlo, budova zemské banky s vévodskou knihovnou, nádraží, knížecí hrobka na hřbitově, r. 1840 v gotickém slohu vystavěná a j. Z ústavů vzdělávacích a dobročinných sluší jmenovati gymnasium, reálné gymnasium, ústav učitelský, hospodářskou školu, ústav pro hluchoněmé, nemocnice, blázinec, chudobinec a j. Obyvatelstvo počtem 29.110 duší (1885), hledá výživu svou v průmyslu a obchodě. Činnost průmyslová záleží hlavně ve výrobě tabáku a doutníků, barevné příze vlněné, rukavic, klobouků, zboží kovového a kameninného, pečetního vosku, skla, strojů, kartáčů, mathematických a fysikálních nástrojů, piva a j. V obchodním ohledu má A. pro výhodné spojení se Saskem a Pruskem značnou důležitost; kvete tu obchod s vlněnou přízí, koloniálním zbožím, plodinami zemskými (zvl. obilím) a obchod zasilatelský. V okolí A-u jsou hojné zahrady, letohrádky a půvabné procházky, které městu slouží k nemalé ozdobě. Založení A-u připisuje se již králi Jindřichu I., a připomíná se v listinách již v X. stol. jako město a majetek biskupa zeitzského (naumburského). Avšak ve XII. stol. byl již říšským městem. Král Adolf Nassavský zastavil A. 1292 českému králi Václavovi II., ale král Jan přepustil jej r. 1311 markrabím míšeňským. Roku 1430 byl od Husitů dobyt a spálen. V l. 1603—1672 byl A. sídlem altenburské větve vévodského rodu saského; když však domácí rod vymřel, město náležejíc potom k vévodství Sasko-Gothskému nemělo vlastního dvoru vévodského, až 1826 do A-u přesídlil vévoda Bedřich z Hildburghausen.

3) A. vévodství, viz Sasko.