Ottův slovník naučný/Alopecurus
| Ottův slovník naučný | ||
| Alopecias | Alopecurus | Aloponotus |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Alopecurus |
| Autor: | Karel Vandas |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 647. Dostupné online |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Psárka |
|
Alopecurus L., psárka, rod rostlin z řádu trav (Gramineae) s obojakými, jednokvětými (viz. vyobr. č. 173.) se stran smačklými klásky, jež sestaveny v hustý klas neb válcovitou latu. Plevy jsou na zpodu srostlé, přišpičatělé, bezosinné a kýlnaté, plucha ze hřbetu osinatá: pluška často chybí. Trávy jednoleté neb vytrvalé, přímé neb na zpodu poléhavé, s konečným klasem neb klasovitou latou. Z 20 druhů hlavně v mírném pásmu Evropy a Asie domácích jsou 3 druhy po celém téměř světě rozšířeny. V Čechách a celé střední Evropě rostou 4 druhy, z nichž nejhojnější jest vytrvalý A. pratensis L. (p. luční) se stéblem přímým, dole nepoléhajícím, zakončeným válcovitou latou. Tento druh jest nejhlavnější travinou našich luk a zároveň nejlepší rostlinou pícní, již možno za léto 2–3kráte požínati. Vyhání mnoho listnatých stébel a poskytuje nejlepší píci koňům i skotu, proto se na př. v Anglii pěstuje na polích co pícní rostlina, jež také k zakládání trávníků velmi dobře se hodí. Méně hojný A. geniculatus L. (p. kolénkatá), jednoletý druh se stéblem dole poléhajícím, na rašelinných půdách rostoucí, pěstuje se také co pícní rostlina hlavně na vlhčích, často zaplavených místech. Jemu příbuzný A. fulvus Smith (p. plavá) s prašníky červenožlutými a listy sivými roste také na vlhkých, bažinatých místech. Vs.