Ottův slovník naučný/Aloe
| Ottův slovník naučný | ||
| Alodifikace | Aloe | Aloe biblické |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Aloe |
| Autor: | Josef Dědeček, Bohuslav Jiruš |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 944–945. Dostupné online |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Aloe |
|
Aloe: 1) A. T. (v. vyobr. č. 172.), bohatý rod liliovitých rostlin tropických, dle něhož i pojmenována skupina Aloineae. Rostou zvláště v Kapsku i v jiných končinách Afriky, a mimo to i některé v Asii a v Americe. Zřídka jsou bylinami, častěji dřevinami s kmenem a s listy tuhými a dužnatými, bezbrannými nebo kolcatozubatými, kteréž jsou pravidlem kopinaté a na konci nahloučené. Květ buď úžlabní nebo častěji v konečných klasech, hroznech nebo vrcholících, zhusta na delším, někdy rozvětveném stvolu. Jsou obojaké se 6listým, většinou trubkovitým okvětím, v němž 6 podplodních tyčinek, nitkami volnými a dlouhými jícnu koruny dosahujících a 2pouzdrými prašníky zakončených. Vaječník 3pouzdrý, v každém pouzdru s 2 řadami obrácených vajíček, mění se v tříchlopní tobolku. Čnělka dlouhá, vláknitá, na konci buď ztenčená neb laločnatá. A. jsou tvarem a polohou listů rostlinami ozdobnými a jednotlivé druhy sliznatou šťavou svou v lékařství velmi důležitými. Šťáva ta obsahujíc aloin sluje též a. nebo »alius«. Této látky pryskyřičné dobývají buď vyvářením nebo lisováním z rozličných druhů, zvláště pak z A. vulgaris Lamk. Tato jest obecnou ve Vých. Indii, severní a východní Africe, a hojně pěstuje se v krajinách Středozemního moře, jako zejména na ostrově Maltě, Sicilii a v jižní Italii, jakož i na ostrovech Antillských a v Americe. Taktéž důležita A. socotorina Lamk., obecná na ostrově Sokotoře, na pobřeží Červeného moře a sousedního Indického okeánu. Děd.
2) A. (farmakol.) jest vysušená šťáva nalézající se ve zvláštních buňkách na zevní straně cévních svazků, uložených v listech rozmanitých druhů rodu a. Liliaceae, rostoucích v již. a střední Africe, nyní i jinde v tropických krajinách pěstovaných. Jsou to zvláště A. ferox L., africana L., spicata L., vulgaris Lam., arborescens L'Huill., socotorina Lamk. a j. Způsob dobývání její jest velmi primitivní, a zabývají se jím hlavně domorodci; listy se buď jednoduše odříznou aneb na kusy rozřežou, načež následkem tlaku zevnějších vrstev šťáva vytéká a rozmanitým způsobem se zachycuje. Pak se v kotlech odpařuje a když jest dosti tuhá, naplní se jí bedny nebo tykve (kalebasy), v nichž úplně stvrdne. A. jest hmota pevná, křehká, temné barvy, zápachu připomínajícího myrrhu neb šafrán, chuti nepříjemně hořké. Dle povahy rozeznávají se dva druhy, a. lesklá (a. lucida) a Aloe jaterná (a. hepatica). První jest lesku skelného, lomu lasturovitého, barvy téměř černé, černozelené, často bývá žlutě poprášena. V tenkých třískách jest průhledna; mikroskopicky vyšetřena jest buď úplně amorfní, neb obsahuje v základní amorfní hmotě velmi málo mikroskopických hlatí. Druhá jest nelesklá, hnědočerná až žlutohnědá, lomu více rovného, jemně zrnitého; ani v tenkých třískách není průhledná a obsahuje veliké množství mikroskopických hlatí. Rozličná tato povaha pochází od způsobu přípravy. Lesklá a. povstane, když se šťáva odpařuje rychle při vysoké temperatuře, jaterná, když se tak děje pozvolnu při mírné teplotě. A. obsahuje asi 50–60 procent aloëtinu, amorfní látky, a aloinu, krystalisující látky pak 30–40 proc. pryskyřice, stopy aetherického oleje, popel atd. Úplně se rozpouští a. v sehnaném líhu, glycerinu a v ammoniaku. Ve vařící vodě se též rozpouští úplně, ale po ochlazení pryskyřice se vylučuje. Krystalisující aloin není v jednotlivých druzích rozličného původu týž, a tyto rozličné aloiny dle původu pojmenovány (barbaloin, nataloin, zanaloin, socaloin) tvoří homologickou řadu a náležejí nejspíše k anthracenovým derivátům. – Dle původu rozeznávají se rozmanité obchodní druhy; nejdůležitější jsou: 1. kapská (aloe capensis), pocházející z mysu Dobré Naděje, jest lesklý druh a u nás jedině officinální; 2. a. curaçaoská připravuje se na ostrově Curaçao z a. vulgaris a jest jaterná; 3. a. barbadoská z listů a. vulgaris var. barbadensis, připravená na ostrově Barbados, též jaterná. Tyto druhy přicházejí pravidelně do obchodu; jiné, jako a. sokotorská, a. zanzibarská, a. indická, a. natalská, a. mekcká objevují se málo a jen občas v evropském obchodě. Účinná látka jest hlavně aloëtin, mimo to (ale slaběji) i pryskyřice; aloin stává se účinným teprv ohříváním. A. majíc silně projímavé vlastnosti a učinkujíc hlavně na tlusté střevo jest často užívané a oblíbené projímadlo. Dává se nejčastěji in substantia neb jako extrakt v pilulkách. Bývá součástí mnohých tajných projímavých prostředků. Jš.