Ottův slovník naučný/Alnus
| Ottův slovník naučný | ||
| Alnpecht | Alnus | Alnwick |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Alnus |
| Autor: | Josef Velenovský |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 941–943. Dostupné online Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Olše (rod) |
|
Alnus L., olše. (Viz vyobr. č. 170. a 171.) Stromy neb keře z řádu břízovitých (Betulaceae). Listy jednoduché, s opadavými palisty, až po odkvětu se vyvinující. Jehnědy prašné i pestíkové na téže rostlině. Jsou založeny již na podzim a záhy z jara po roztání sněhu počínají se vyvinovali. Jehnědy prašné jsou dlouhé, válcovité, svislé na konci větví (po 1—5). Jehnědy pestíkové jsou značně menší, ellipsoidické až válcovité, na rozdělených větevkách postranních. Jehněda prašná složena jest z množství spirálně sestavených, na konci štítkovitě rozšířených šupin, k nimž na vnitřní straně přikládají se ještě 4 malé šupinky. V úžlabí jejich sedí vždy tři květy, jež tvoří vlastně skrácený trojramenný vrcholík s 4 listénci vyvinutými a dvěma úplně zaniklými. Okvětí květu prašného jest čtyřklané, žlutavé. Tyčinky 4, před cípy okvětí postavené. Jehnědy pestíkové jsou podobného složení, jen že za šupinkami sedí dva květy beze všeho okvětí. Semenník dvoupouzdrý, pouzdra jednovaječná; dvě niťovité čnělky. V čas zralosti zdřevnatějí a srostou všechny 4 šupinky s hlavní šupinou, tak že povstává dřevnatá, i přes zimu na stromě vytrvávající šištice. Zralé nažky obsahují jen jedno semeno (druhé z pravidla i s pouzdrem zakrňuje) a jsou buď křídlaté nebo bezkřídlé. — Rod tento čítá asi 14 druhů, jež rozšířeny jsou v Evropě, ve střední a severní Asii a Americe a na Andech jiho amerických.
České druhy rozdělují se takto: A) Prašní i pestíkové jehnědy na společných větvích a oboje již na podzim založené. Nažky nekřídlaté. 1. A. glutinosa Gaertn., olše lepká (viz vyobr. č. 170.). Listy na obou stranách lysé, v mládí jen v úhlech nervů chloupkaté a lepkavé, okrouhlé, tupé, v předu uťaté nebo vykrojené, dole klínovitě zúžené, nestejně zubaté. Borka na kmeni rozpukaná. Strom 4—25 m vysoký, s rozložitou, řídkou korunou. Kvete v únoru, březnu a roste podlé potoků, v úvalech lesních tvoříc zde světlé háje. Po celé Evropě a severní Asii. — 2. A. incana DC., olše šedá nebo lípalíska. Listy nelepkavé, na zpodu bíle plstnaté, vejčitoelliptičné, krátce přišpičatělé, dvakrát ostře pilovité. Borka na kmenech bělošedá, lesklá, hladká. Kvete v únoru a březnu. Strom neb keř 7—25 m vysoký. Roste na podobných místech jako předešlá. B) A. viridis DC. (Alnaster virid. Sp., Alnobetula Ehr.), olše zelená. Jehnědy prašné a pestíkové na různých větévkách, pestíkové až zároveň s rašením listů se vyvinující. Okvětí prašných květů trojklané. Listy vejčité, špičaté, dvakráte pilovité, lysé, na obou stranách zelené. Nažky úzce křídlaté. Kvete v květnu a červnu. Keř 2—3 m vysoký, v předhořích, zvláště na žule rostoucí. V Čechách jižních vůbec podlé hranic rozšířena. V Alpách stoupá až do výše 2500 m pokrývajíc s kosodřevinou celá úbočí horská.
Olše lepká a olše šedá často se pěstují v sadech pro ozdobu (někdy v odrůdě s listy stříhanými). V přírodě povstal také skrížením obou druhů míšenec (A. pubescens Tsch.). — Olše se hodí výborně k vysazování na břehu vod a do močálů, jejichž půdu činí pevnou a sušší, a kde by mimo vrbu vůbec jiný strom se nedařil. Čerstvě poražené dřevo olšové jest pomerančově žluté, za sucha ale jasně rezavě červené.
Co palivo jest prostřední jakosti. Také ke stavbám na suchu méně se hodí, ale výborně lze ho upotřebiti ke stavbám vodním, neboť nabývá tuhosti, pevnosti a dlouho ve vodě neporušeno vytrvá. Truhláři, řezbáři a soustružníci dělají z něho rozličné nářadí a drobné předměty. Kořenů zvláště se užívá na dýmky, tabatěrky a p. Uhlí olšové béře se k dělání prachu střelného. Kůra obsahuje hojnost třísloviny a slouží proto k vydělávání kůže; barví se jí také na černo a hnědo. Listí olšové může se dávati ovcím a kravám co špatnější píce. Listí se také dříve užívalo v lékařství a lid venkovský posud je přikládá na rány a vředy. Zralé šištice vyživují svými semeny zvláště v zimě drobné ptactvo; jmenovitě čížci je s oblibou vyhledávají.
Rod olší (A.) byl rozšířen za doby třetihorní počínaje asi miocenem až po dobu ledovou asi v 20 druzích po Evropě, Asii i sev. Americe velice hojně. Olše lepká pozorována již na konci doby třetihorní. Za doby ledové byla vůbec součástí tehdejší lesní vegetace. V usazeninách rašelinných objevuje se z pravidla v tomto pořadí: osika, borovice, dub zimní, olše a buk. Vský.