Ottův slovník naučný/Almagest
| Ottův slovník naučný | ||
| Almaden | Almagest | Almagestum novum |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Almagest |
| Autor: | Gustav Gruss |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 930–931. Dostupné online |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Almagest |
|
Almagest nazváno od Arabů dílo Ptolemaiovo Μεγάλη ούνταξις dokončené v létech 150–160 před Krist., kodex řecké (antické) astronomie; skládá se ze 13 knih. První kniha chová základy sférické astronomie a tak zv. soustavu Ptolemaiovu: kulovitá země stojí jsouc středem všehomíra, slunce, měsíc a planety mají vedlé všeobecného pohybu všech hvězd ještě zvláštní pohyb v opačném směru; druhá kniha řeší problémy na kouli vzhledem k výšce pólu; třetí jedná o pohybech slunce; čtvrtá obsahuje základní theorii měsíce; pátá pokračování theorie a vzdálenost měsíce a slunce; šestá tabulky měsíce a tabulky zatmění; sedmá a osmá jedná o stálicích a praecessi; zde se uvádí 48 souhvězdí Řeků a 1022 hvězd jejich dle své polohy v souhvězdích a dle své délky, šířky a velikosti; dále jedná o mléčné dráze a o slunečním východu a západu; kniha devátá jedná o pořadí sfér planet, o pohybu Merkurově; desátá o pohybu Venuše a Marta; jedenáctá o pohybu Jupitera a Saturna a obsahuje tabulky planet; dvanáctá jedná o zpětném pohybu planet hořejších a o digressi planet dolejších; třináctá o šířce planet. Ptolemaiova Syntaxis rozšířila se záhy v opisech byvši důkladně kommentována zejména Theónem a Pappem. V IX. století byl jeden opis z rozkazu Mamúna přeložen pod názvem a. do arabštiny Honeinem ben Ishákem a jeho synem i stal se po revisi Sábitově (836–901) a kommentovaném překladě od Farábiho základem arabské astronomie. Arabský překlad byl v XII. a XIII. století přeložen do latiny. Řecký originál Syntaxe byl v XV. století kardinálem Janem Bessarionem do Italie přinesen a v Římě Řekem Jiřím z Trapezuntu přímo do latiny přeložen, později Purbachovi a Regismontanovi odevzdán, kteří spracovali »Epitome in Almagestum Ptolemei«, úvod k porozumění původního díla. Po vynalezení knihtiskařství byl a. buď v překladě (lat.) neb v originále častěji vytištěn buď celý nebo po částech. Nejnovější vydání originálu s překladem franc. a histor. úvodem pochází od Halmy v Paříži (1813 až 1816) 2 sv. (»Composition mathématique de C. Ptolémée«). Převládající náhled, že katalog hvězdný od Hipparcha pochází a od Ptolemaia pouze na jeho dobu převeden byl, jest dle výzkumů C. H. F. Petersa mylný. (Srv. Vierteijahrschrift der astronom. Gesellschaft, 22. Jahrg. str. 268 a 269.) Nový Almagest na základě tehdejší vědy hodlal Kepler po ukončení svých hlavních spisů sepsati na způsob svého »Epitome astronomiae Copernicanae« (1618 až 1621). Gs.