Ottův slovník naučný/Allokuce

Ottův slovník naučný
Allokinetické	Allokuce	Allomorfit

Údaje o textu
Titulek:	Allokuce
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 926. Dostupné online
Licence:	PD anon 70

Allokuce (lat. allocutio), oslovení pronesené jednotlivcem k většímu neb menšímu shromáždění. Zvláště však nazývají se tak: 1) Povzbuzující řeč římských vojevůdců k vojínům před bitvou. 2) V římském slohu kuriálním jmenuje se tak přednesení papeže ke sboru kardinálů a poslanců cizích, ve Vatikáně pověřených, týkající se některé důležité věci náboženské nebo politické. A. taková z pravidla ustanovena je k tomu, aby jí byla obhájena zásada nějaká nebo právo církve. A. přibijí se tištěna na brány chrámu sv. Petra a zastupuje v novější době manifest papežův ke křesťanstvu.