Ottův slovník naučný/Alliance française
| Ottův slovník naučný | ||
| Alliance evangelická | Alliance française | Alliance israelská všeobecná |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Alliance française |
| Autor: | Soběslav Pinkas |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 915–916. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Alliance française |
|
Alliance française [alia͡ns fra͡nséz]: 1) Národní spolek pro rozšíření jazyka franc. mimo Francii, zvláště v osadách a zemích pojatých pod protektorát francouzský. Byla zal. v Paříži r. 1883 a čítá nyní již 12.000 členů. Výlučně národní účel A. f. získal jí přízeň a podporu mužů nejrůznějšího směru politického. Již v prvním roce trvání spolku svorně působili ve výboru mužové všelikých stran politických, jako: Carnot, býv. ministr vyučování, Tissot vyslanec, kardinál Lavigerie, arcibiskup alžírský, Paul Bert, poslanec, Ferd. Lesseps, generál Faidherbe, členové akademie Pasteur a Taine a j. Zakládání a podporování škol francouzských, jakož i rozšiřování franc. knih jsou hlavní prostředky, kterými se A. f. domáhá svého cíle. Podobně jako naše Matice ústřední, byla A. f. založena na ochranu zájmů národních jmenovitě na obranu dosavadního vlivu jazyka franc. jako jazyka mezinárodního, a to následkem pokusů činěných ze strany německé a anglické o vytlačení frančtiny z trhu světového. Činnost svoji A. f. soustřeďuje jmenovitě na východ a na břehy Středozemního moře, kromě toho však podporuje též franc. školy v Americe, Číně, Kočinčině, Senegalsku a ve všech franc. osadách. A. f. uveřejňuje každý druhý měsíc velmi zajímavé zprávy (Bulletin), jež se sympathickou pozorností stopují též pěstování frančtiny mezi Čechy. Dámy mohou býti členy spolku a požívají týchž práv jako muži. R. 1884 byla A. f. vládou uznána za spolek užitečnosti veřejné (utilité publique), čímž nabyla ještě větší váhy. Pravou duší A. f. jest její hlavní tajemník p. P. Fomin, dozorce veřejného vyučování, jenž získal si velikých zásluh o založení spolku a rediguje velmi pečlivě spolkové »Bulletiny«.
2) A. f. v Praze ustavila se roku 1886 jako spolek samoprávný přičiněním Soběslava Pinkasa, delegáta A. f. pařížské, a četných přátel jazyka franc. za účelem rozšíření znalosti řeči, literatury, vědy a umění francouzského v národě českém. Téměř ve všech českoslovanských školách středních, obchodních a měšťanských uděluje pražská A. f. poučné a zábavné knihy francouzské jako ceny žákům a žákyním vynikajícím v učení se franc. jazyku. Poskytuje dále stipendia studujícím, pořádá přednášky, má svou vlastní knihovnu pro členy a rozmnožuje i jiné knihovny franc. spisy, pěstujíc vůbec nepolitické styky s Francií a uveřejňujíc též ve lhůtách neurčitých zprávy pod jménem »Bulletin«. Opatřuje svým členům přímo od nakladatelů díla francouzská za výhodných podmínek a poskytuje vydatná doporučení a dle svých dosud skromných sil též podpory hmotné členům do Francie se odebírajícím. I v pražské A. f. osvědčila se zásada, že v otázkách národních sluší nedbati různosti politických názorů. Užitečný a čistě vlastenecký účel získal spolku dosud bez mála tři sta členů, dam a pánů. Sídlem A. f. v Praze jest Umělecká Beseda. Správní výbor skládá se z desíti členů a obnovuje se ročně z polovice. Jednací řeči spolku jsou francouzská a česká. Ps.