Ottův slovník naučný/Allegri
| Ottův slovník naučný | ||
| Allegretto | Allegri | Allegro |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Allegri |
| Autor: | Emanuel Chvála |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 910. Dostupné online |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Gregorio Allegri |
|
Allegri: 1) Antonio viz Correggio.
2) A. Gregorio (nar. v Římě kolem roku 1580, zemřel tamtéž 18. února r. 1652) z rodu Correggiův, vynikající ital. skladatel směru Palestrinova, nabyl hudebního vzdělání ve škole slavného Nanina, byl stipendiátem při chrámu ve Fermu a od roku 1629 zpěvákem v kapelle papežské. Proslavil se v církevní hudbě svým devítihlasým Miserere (pro dvojsbor o čtyřech a pěti hlasech), které podnes zpívá se v pašijovém týdnu v Sixtinské kapli. Skladba tato (na slova 57. žalmu) byla výhradním majetkem papežské kapelly a klatbou byl ohrožen, kdo by se odvážil ji opsati. O její rozšíření postaral se Mozart, jemuž již po druhém vyslechnutí utkvěla tak v paměti, že ji mohl napsati. R. 1771 vyšlo »Miserere« tiskem v Londýně, což přimělo papeže Klementa XIII., že r. 1773 králi anglickému daroval věrný opis originálu; rovněž císaři Leopoldu I. a králi portugalskému zaslán opis. Tou dobou vydáno »Miserere« vícekráte, mimo jiné Burneyem, jenž si je opatřil prostřednictvím papežského zpěváka, a Choronem. G. Baini ujišťuje, že nestávalo úplného originálu z péra A-ova, nýbrž jen že byl záznam basového hlasu asi o 20 taktech a že teprve na začátku XVIII. věku z nařízení papežova sepsáno bylo »Miserere« v tom znění, ve kterém tou dobou přednášeli je zpěváci papežské kapelly. Mimo to známy jsou ze skladeb A-ových 2 knihy Concertů dvou-, tří- a čtyřhlasých, a 2 knihy Motett dvou- až šestihlasých, kdežto mnoho jiných, též instrumentálních, chovají v rukopise archivy Santa Marie ve ValliceIle a papežské kapelly v Římě. Kircherova »Musurgia« obsahuje též ukázky instrumentálních skladeb A-ových; Proske uveřejnil ve své »Musica divina« Veni Sancte Spiritus od A-ho a abbé Santini skladby rozličné: Magnificat, Improperia, Lamentationi a Motetti. Chv.
3) A. Domenico byl v létech 1610–1629 kapelníkem při chrámu Santa Maria Maggiore v Římě a jedním z prvních, kdož užívali samostatného (od hlasů zpěvních se lišícího) průvodu instrumentálního při zpěvech. Z jeho děl zachovalo se: Modi, quos expressis in choris fecit Domenicus Allegrius Romanus (Řím 1617). Chv.