Ottův slovník naučný/Allatius

Ottův slovník naučný
Alla tempera	Allatius	Allatura uxorea

Údaje o textu
Titulek:	Allatius
Autor:	Hynek Vysoký, Alois Jirák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 907–908. Dostupné online
Licence:	PD old 70

Allatius (Allacci) Leo, nar. 1586 na ostr. Chiu, přišel r. 1595 do Kalabrie, r. 1600 dostal se do řeckého kollegia v Římě, v němž stal se později professorem jazyka řeckého, r. 1601 ustanoven bibliotékářem knihovny vatikánské, zemř. 19. led. 1669. V dějinách filologie jest A. významnou osobou jednak proto, že jako písař bibliotéky vatikánské převezl slavnou knihovnu heidelberskou (bibliotheca Palatina), kterou vévoda Maximilián bavorský daroval papeži Řehoři XV., do Říma (1622–23), jednak literárními pracemi svými, z nichž uvésti sluší na př. latinský překlad spisu novoplatónského filosofa Sallustia Περὶ θεῶν καὶ κόσμου (r. 1638 ve vydání Naudéově vyšlý), jeho vydání spisu Filonova De septem orbis spectaculis s latinským překladem, dále spis De Psellis et eorum scilptis a Excerpta varia graecorum sophistarum ac rhetorum. Důležitá jest jeho sbírka starých tradic, bájí a pověr, které se ze starověku udržely u Novořeků; vyšla pod názvem Graeciae orthodoxae, tom. I., II. Konečně zmínky zasluhuje spis jeho De scriptis Platonis dialogi (Paříž 1637). Spisy jeho theologické směřují hlavně ke smíření církve řecké a latinské v odchylných článcích věroučných a k obraně církve latinské naproti námitkám od Řeků jí činěným; a obého snaží se A. docíliti tím, že na základě starých pramenův a učení tradičního dokazuje, že v podstatě víra obou církví jest souhlasná a jednotná. Vý. Jrk.