Ottův slovník naučný/Alláh

Ottův slovník naučný
Allaga	Alláh	Alláhábád

Údaje o textu
Titulek:	Alláh
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 903. Dostupné online
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Alláh

Alláh (arabské, přešedší však ku všem národům, k nimž islám zasáhl), příbuzné s hebr. él, elóah, číslo mn. elóhím, jméno nejvyšší bytosti (boha) v islámu. Je složeno z iláh = bůh a členu determinujícího al, jímž a. jako bůh κατ εξοζήν, zároveň jako bůh jediný se označuje, kteráž jedinost slovy koránu lá iláha illá-l-láhu (není boha mimo a-a) vyjádřená prvý článek víry islámu tvoří. Dle theologů muslimských jest toto a. vlastním jménem božím či ismuz-zát (jméno bytostné) naproti 99 tak zv. krásným jménům božím (asmá-ul-husná), jež jako pouhé attributy boží názvem asmá-us-sifát (jména vlastností, t. j. božích) se označují. Etymologie jména samého není jasnou ani theologům arabským, ani filologům moderním. Nejnovější názor, totiž de Lagardův, vykládá je vzhledem k hebr. časoslovu álá = kloniti se, jako »cíl«, k němuž tužby člověka směřují. Jisto jest, že jméno to již u starých Arabů pohanských jako jméno boha nejmocnějšího, třeba ne vrchního, se vyskytuje, kterého Muhammed tudíž v nauku svou převzal, vystaviv o něm toliko přesnější a důstojnější názor. O pojímání a-a v islámu viz Islám. Stálým průvodčím jména a. v písmě i mluvě jest taálá = (který) jest sám sebou vznešený.