Alkuin (735–804), vlastně Alh-vin (chrámu přítel), učitel Frankův, organisátor duševního života v říši Karla Velikého; působil mocně na duševní vývoj doby následující. – A. narozen v Northumbrii, pocházel ze šlechtického a bohatého rodu a byl vychován na škole yorské. Dvakráte cestoval odtud do Říma, poprvé s Albertem, učitelem svým, podruhé již jako diakon r. 781, aby novému arcibiskupovi Eanbaldovi přinesl pallium, a na této cestě seznámil se v Parmě s Karlem Velikým, který ho vyzval, aby přišel provést jeho úmysly o zřízení církve a škol v říši francké. A. přijal úkol tento s dovolením svého arcibiskupa a krále. Vlasť svou navštívil r. 790 jako vyslanec Karla Vel. Navrátiv se na pevninu pokračoval ve svém zaměstnání jako učitel Karla a jeho dvora, zvláště synův a dcer Karlových. Se všemi žáky pojil jej svazek důvěrného přátelství, který se jeví zvláště v otcovských dopisech, z nichž mnohé odpovídají k určitým dotazům; i do polního ležení dopisoval Karlovi o vypočítání oběhu měsíce. Aby si usnadnil nenucené obcování se svými žáky, udělil jim A. klassická nebo biblická jména. Jeho škola, pokládaná někdy za zárodek university pařížské, neměla asi stálého sídla, nýbrž stěhovala se s dvorem královským. A. se však staral též o popularisování vědomostí – jeho přičiněním bylo nařízeno klerikům, aby byli bedlivi učení, aby psali správnou latinou, důležitou též ku porozumění Písmu svatému, a aby se zřizovaly školy též pro laiky. – Vědomosti světské tak zvaných sedmera svobodných umění byly A-ovi nutnou přípravou ke studiu Písma svatého; rád dokazoval, proč které z nich má tuto důležitost. Jeho práce vědecké ovšem neobsahovaly nových ideí, zakládaly se na Isidorovi, Bedovi a j., při čemž někdy i výraz z nich přešel do spisův A-ových, ale i tato činnost měla velikou cenu v oné době. R. 792 počal A. boj proti adoptianismu rozšířenému hlavně ve Španělích, který r. 794 na synodě frankfurtské byl zatracen; ještě r. 800 disputoval A. šest dní se zástupcem adoptianismu, biskupem Felixem z Urgely, který pak odvolal. Na téže synodě byl zahájen boj proti rozhodnutím oekumenického koncilu v Nicaei, jenž ukončil spor s obrazoborci. A. jest však sotva spisovatelem pověstných Libri Carolini, které Karel dal podati papeži Hadriánovi. A. toužil již po klidu a dle směru ducha svého, kterému ve stáří víc a více se protivovala světská zaměstnání jinošská, přál si státi se mnichem. Karel, který již dříve byl mu přikázal důchody některých klášterů, jmenoval jej opatem kláštera tourského, ve kterém A. strávil poslední léta svého života na pobožnostech, ve stálém, živém styku s přátely svými. V těchto létech připisovány mu i zázračné schopnosti. Směr zahájený A-em lze stopovati až do konce IX. stol., pokud působili na školách jeho žáci, jako Hrabanus Maurus a j. – Když říše francká se rozpadla, i vzdělání přenesené z britských ostrovův A-em a jeho žáky ustoupilo barbarské nevědomosti. – K. Werner, Alcuin und sein Jahrhundert (Paderborn 1876); B. Flacci Albini seu Alcuini opera (Rezno 1777 2 sv., Paříž 1851).
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Alcuin