Ottův slovník naučný/Alexius
| Ottův slovník naučný | ||
| Alexiterium | Alexius | Alexius d'or |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Alexius |
| Autor: | František Xaver Kryštůfek, Josef Hanuš |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 831. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Alexius: 1) A. sv. byl syn senátora Eufemiana, vstoupil po vůli rodičů v manželství s pannou jménem Sabinou, avšak před dokonaným manželstvím opustil v den sňatku svou nevěstu, nastoupil pouť ke znamenitým chrámům ve světě a žil naposled mezi žebráky v chrámové předsíni v Edesse. Byv zde poznán vstoupil na loď, která byla bouří do římského přístavu zahnána. Tak dostal se po 17 létech opět do Říma, kdež jej otec jeho co chudého poutníka za sluhu do svého domu přijal, v němž nepoznán a mnoho od služebníků trpě zase 17 let prožil. Umřel za papeže Innocence I. (402–417) sepsav svůj životopis, z něhož rodiče a choť poznali, kdo tímto žebrákem byl. Na hoře Aventinské v Římě jest prastarý kostel a klášter ke cti sv. Bonifacia a A-ia, zbudovaný na místě, kde byl nalezen hrob A-iův. Památka jeho koná se 17.července. Dr. Fr. X. Kryštůfek.
Legendy o sv. A-iovi. V literatuře legendové máme první zmínku o A-iovi teprve v IX. stol. u hymnografa Josefa (zemř. 883); záhy však nabývaly příběhy jeho víc a více obliby ve středověké literatuře legendové latinské a odtud šířeny v mnohých recensích po celém křesťanském světě skladbami prosaickými i veršovanými, epickými i dramatickými, umělými i prostonárodními v četných jazycích. V množství vzdělání latinských, prosaických i veršovaných, zřejma celkem dvojí varianta, jedna v Leg. aurea, v passionálech a pod., druhá, nemnoho odchylná, ve středověkých latin. básních. Varianty další jsou v řec. vzdělání Simeona Metafrasty, kteréž jest stručnější i básnicky chatrnější, a v ruských prostonárodních písních. Z četných skladeb v jazycích národních důležitější jsou italské (z XV. až XVII. st.), francouzské, popsané ve zvláštní monografii Gastona Parisa, španělské, z nichž zmínky hodno drama o sv. A-iu ze XVII. stol., dále německé, anglické, četné orientální a zvláště slovanské. Rusové mají vedlé skladby ze XVII. stol. a dramat. hry ze XVI. stol. (dle západoevrop. vzorů vzdělané) také vzácné prostonárodní epické básně o sv. A-iu, »muži božím« (ve sbírce Bezsonově 9 variantů, u Kyrilěvského několik a j.) ze XVII.–XVIII. stol. (Archiv für slav. Phil. I. 127.) V polštině zachován z leg. o sv. A-iu zlomek z XV. stol. (t. II. 372.) a divadelní hra. Varianty starosrbské ze XIV. stol. a bulharské ze XVII. stol. jsou též dosti četné; originál jejich byl zajisté řecký, avšak jiné recense než Metafrastovy. Prostonárodní skladba srbská, nedosti zajištěná, nedosahuje cenou svou skladby staroslovanské a ruských stichů (Arch. für slav. Phil. IX. 523.). O skladbě české o sv. A-iu zmiňuje se již Štítný a české passionály, rukopisné i tištěné, obsahují její prosaické vzdělání; vedlé toho zachován básnický zlomek o 106 v. nesouvislých, a jinou variantu českou musíme předpokládati při legendě polské pro četné její bohemismy. (Archiv für slav. Phil. II. 372.) Zlomek básnický vydán r. 1851 v Čas. Mus. od Nebeského, legenda prosaická tamtéž a v Listech fil. a paed. 1878 v příl. Ukázky stč. textů od dra. J. Gebauera. Pramenem českého vzdělání byla legendová tradice vůbec. Nejdůležitější jest zmíněný dvoulistý zlomek, nalezený Bočkem a chovaný nyní v mor. archivě v Brně, jenž podává asi čtvrtinu skladby. Sepsán as na poč. XIV. st. a již pro toto stáří jest litovati ztráty částí ostatních. Však i básnická cena legendy české jest relativně, t. j. vzhledem ke středověkým ideám, značna. Našemu věku ovšem ztrácejí se ostatní přednosti její v urážlivém dojmu plynoucím z posměchu přírodě a jejím nejposvátnějším zákonům, jenž tu vysloven. (Nebeský, C. Mus. 1851 I. 138.; Sitzungsber. d. k. k. Akad. d. Wiss. 1859. I. 12.) Hš.
2) A. sv., Falconieri, jeden ze sedmi zakladatelů řádu servitů, byl obchodníkem a měšťanem florenckým, po založení řádu nepřijal svěcení na kněžství, sbíral jako řeholní bratr (frater) almužnu, konal v řádu s radostí nejhrubší práce, žil po jeho založení ještě 77 let a umřel r. 1310 maje věku svého 110 let. Památka všech sedmi zakladatelů řádu servitského koná se 11. února. Dr. Fr. X. Kryštůfek.
3) A. a Sancto Josepho, kněz řádu piaristův, žil v XVIII. stol. v Praze a vydal tu r. 1774 spis Controversiae ex quibusdam SS. Evangelistarum nec non Historiae Ecclesiasticae locis, universim CXX etc. Obsah náboženský a dosti charakteristický jedná o užívání slovanštiny při obřadech a apokryfně legendárních i mystických záhadách křesťanství. Hš.