Ottův slovník naučný/Alexandropol
| Ottův slovník naučný | ||
| Alexandroněvská lavra Svato-Trojická | Alexandropol | Alexandros |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Alexandropol |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 822–823. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Gjumri |
|
Alexandropol, ujezdné město gub. erivanské, sev.-záp. od Erivaně, poblíž ř. Arpačaje, s 23.009 ob. (1885); dříve zvalo se Gumri, r. 1804 opanováno vojskem ruským a r. 1837 založena tu jako soupeřka Karsu pevnost, jež na počest carevny Alexandry Feodorovny nazvána A.; jméno to přijalo pak i město. A. ležíc ve výši 1800 m n. m. polohou svou hodí se k obchodu zahraničnému, zvl. s Karsem a Erzerumem, do nichž vyváží bavlnu, proso, z výrobků hl. kůže, mýdlo a j. Do A-e dováží se tabák, sušené ovoce, výrobky papírové, hedvábné a j. Výroční trh po letnicích trvá 14 dní. Kromě několika armenských jest zde též chrám katolický. – Alexandropolská pevnost (druhé třídy) zvedá se 2 km od města na strmé skále; větší čásť hradeb jest žulová. U A-e svedena 30. října 1853 bitva, ve které kn. Barjatinskij porazil Turky. – Alexandropolský újezd (4620 km2) jest nejsevernější v gub. erivanské. Ve příčině správní dělí se na dvě části: šuragelskou a bambackou. Podnebí jest velmi zdravé. Armeni, jichž jest většina, hledí si hlavně obchodu, ostatní obyvatelstvo živí se vzděláváním půdy a chovem dobytka.