Alessandria: 1) Hlavní město a pevnost v severoitalské provincii t. jm. (v Piemontě), ležící na bažinaté rovině při vtoku Bormidy do Tanara, na průplavu Karla Alberta a na uzlu šesti tratí dráhy hornoitalské. 75 km východojihovýchodně od Turina, sídlo biskupa, prefekta, poštovního a telegrafního ředitelství a jiných vyšších úřadů, s 30.801 obyv. (1885, bez posádky; obec 64.333). A. jest rozsáhlé, pěkné a výstavné město, mající sedm velkých náměstí, mezi nimi nejkrásnější »královské« (Piazza reale) s velikým divadlem, král. palácem (nyní prefekturou) a radnicí (Palazzo municipale); z 19 chrámů vyniká hlavní chrám z r. 1823 a mezi nákladnějšími budovami palác nár. banky, velká synagoga. velké Campo santo (svaté pole) a několik rozsáhlých budov vojenských. Vědeckých, vzdělavacích a dobročinných ústavů jest zde mnoho, zejména: akademie věd a umění (A. dei Immobili), r. 1562 založená, lyceum, technická a prům. škola, seminář, chorobinec, blázinec a j. Jsouc několika čarami silničními a železničními spojena s Milánem, Turinem, Savonnou, Janovem a Piacenzou provozuje velmi čilý obchod se zbožím vlněným, plátěným a hedvábným, klobouky, punčochami, voskovými svícemi, umělými květinami a výrobky zlatnickými. Obchodní ruch dospívá vrcholu svého v dubnu a říjnu o velkých, hojně navštěvovaných výročních trzích. A. jest pevnost prvého řádu a hlavním její opevněním jest citadella na levém břehu Tanara, s níž město spojuje pěkný, krytý most; kromě toho má tu výhodu, že v případě války všecko okolí zaplaviti lze vodou Tanara. A. založena byla roku 1168 od obyvatelů cremonských, milánských a piacenzských jakožto bašta proti Pise a císaři Bedřichu I, a s počátku zvána Caesarea, ale brzy dáno jí nynější jméno ke cti Bedřichova protivníka, papeže Alexandra III., jenž ji povýšil na sídlo biskupské. Byvši na rychlo vystavěna a majíc domy jen slamou kryté zvána vůbec »slaměnou A-ií« (A. della Paglia), kteréžto příjmení podnes se zachovalo. Již r. 1174 Bedřich I. půl roku marně ji obléhal. Stojíc na stráži přechodu přes Bormidu a Tanaro, uprostřed mezi Janovem, Milánem a Turinem, byla často předmětem krvavých sporů. R. 1522 dobyl jí vévoda milánský Francesco Sforza; r. 1657 obléhali ji marně Francouzové pod princem Contim; r. 1707 po tuhém odporu dobyl jí princ Eugen, načež r. 1713 postoupena vévodům savojským; r. 1796 obsadili ji Francouzi, r. 1799 dobyl jí Suvarov, brzy však ocitla se opět v moci francouzské a po bitvě u Marenga (4 km vých.-jihových. od A-ie) r. 1800 stala se hlavním městem departementu marenžského, až roku 1814 mírem vídeňským přidělena království sardinskému. V l. 1848–49 byla hlavním zbrojištěm vojska sardinského a tehdáž byla její opevnění značně rozmnožena; rovněž r. 1866. – Alessandrijská provincie zaujímá vých. čásť Piemontu hraničíc na severu s provincií turinskou a novarskou, na východě s pavijskou, na jihu s janovskou a na západě s cunejskou a turinskou, a má rozlohu 5117 km2. Východní její polovina skládá se z úrodných rovin, západní jest půvabná, někde i lesem porostlá pahorkatina a jižní její končiny prostupují Alpy Ligurské. Větší její řeky jsou: Pad, Tanaro, Bormida, Stura a Scrivia. Roku 1885 napočteno ve 344 obcích 772.960 obyv., jejichž hlavním zaměstnáním jest rolnictví, pěstování vína, ovoce a lanýžů, výroba zboží vlněného a koženého, hedvábnictví, barvířství a příprava alpského sýra. Též obchod značně prospívá podporován jsa hustou sítí silnic a šesti tratí železničních, kteréžto všecky sbíhají se v hlavním městě provincie, zejména z Novi, Florencie, Turina, Arony, Acqui a Cavallermaggiore. Provincie alessandrijská rozdělena jest v 6 distriktův: A., Acqui, Asti, Casale-Monferrato, Novi Ligure a Tortona; distrikt alessandrijský má v 34 obcích 160.000 obyv. – 2) A. della Rocca (A. na skále), město sicilské v provincii girgentské, distr. bivonském, malebně položené v hornaté krajině, s 6218 (1885) obyv., je sídlem biskupa, provozuje tkalcovství a obchod s jižním ovocem, vínem a olejem.
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Alessandria