Ottův slovník naučný/Album
| Ottův slovník naučný | ||
| Albulae aquae | Album | Albumasar |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Album |
| Autor: | Josef Miroslav Pražák, František Kropsbauer, neuveden, Václav Trümmel |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 742–743. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Související na Wikidatech: album |
|
Album (vlastně bílá barva, bělost) byla u Římanů bílá deska sádrou potřená, kteráž určena byla k záznamu rozmanitých věcí, jež měly býti u všeobecné známosti. Zvláště pak rozumí se slovem tím 1. deska, kterouž každoročně ve svém obydlí v regii vyvěšoval pontifex maximus a na které způsobem kronikářským zaznamenány byly všechny pamětihodné události, které toho roku se sběhly doma i v poli. Ze zpráv těch vzniklo časem objemné dílo kronikářské, t. ř. Annales Maximi – Srv. Cic. de or. II., 52. Servius dí, že rozděleny byly v 80 knih. Avšak zajisté nebyly to A. M. původní, poněvadž dům nejvyššího kněze, v němž byly uschovávány, několikráte shořel, na př. při vpádu Gallů r. 389 př. Kr. – 2. A. praetoris, vyhláška vyvěšovaná každoročně od praetora při nastoupení na úřad, kteráž obsahovala normy, jimiž praetor ve svém úřadě se bude spravovati (edictum praetorium) a formulas actionum a exceptionum. – 3. Rozličné veřejné seznamy jmen, na př. a. senatorium obsahovalo seznam senátorův. Od dob Augustových a. sen. bylo veřejně vyvěšeno a vystouplí neb vyloučení členové byli vyškrtnuti (Tac. Ann. 4, 42.). Revidovati seznam senátorů, nehodné vylučovati, na místo vyloučených a zemřelých povolávati nové členy (t. zv. lectio senatus) bylo povinnosti censorů, kterouž vykonávali zároveň při odhadu všeobecném (census). Novou listinu censoři veřejně na foru s řečniště přečetli. – Listina sama byla rozdělena ve dva hlavni oddíly. V prvním zaznamenáni byli bývalí úředníci kurulští, ve druhém ostatní členové. V čele listiny byl t. ř. princeps senatus, od censorů jmenovaný, kterýž byl, pokud známo, z pravidla patricij a obyčejně nejstarší bývalý censor (censorius) a při poradách býval obyčejně první tázán na mínění. Srovnej: Mommsen, Römische Forsch. I. a Willems, Le sénat de la république Romaine, I. sv. (v Levně 1878). Pak následovali v listině ostatní členové, ale ne v abecedním pořádku, nýbrž podlé své důstojnosti, t. j. nejprve bývali konsulové (consulares, mezi něž počítáni byli také bývalí diktátorové a censorové), potom bývalí praetorové (praetorii), bývalí aedilové (aedilicii), býv. tribunové (tribunicii) a býv. quaestorové (quaestorii) a pak teprve ostatní senátoři, kteří nebyli z bývalých úředníků. V jednotlivých kategoriích uváděli se členové dle stáří v úřadě, za stejných podmínek byli patriciové před plebeji. – A. equitum, seznam jezdcův od censorů při censu zhotovený. Za pozdější doby byl na prvním místě princeps iuventutis (náčelník), obyčejně některý mladší člen rodiny císařské. Pk. – A. iudicum selectorum, seznam soudců vybraných, vznikl roku 149 př. Kr. za L. Calpurnia Pisona za příčinou odsuzování pro zločin zneužití mocí úřední (crimen repetundarum). Soudcové v seznamu zapsaní vybíráni byli z počtu senátorův a rytířů, později také z vrstev nižších a vykonávali svůj úřad za předsednictví quaestorova. Pravomoc vybraných soudců časem rozšířena na jiné případy trestní, stíhané tak zvanými quaestiones perpetuae, až konečné za Augusta uděleno jim právo souditi ve věcech civilních. V municipiích (městech venkovských) byly podobné seznamy, zvané a. decurionum. Kr.
Alba v pozdějším středověku zvala se kniha sešitá z bílých listů, která určena pro záznamy různých osob a průpovědí i hesel jejich. Nejznámější toho druhu alba jsou knihy (matriky), do nichž při universitách zaznamenávána jména akademických občanů, památníky středověkých klášterů, do nichž hosté vzácní zapisovali svá jména, knihy erbovní a seznamy hesel, obvyklé zvláště v době renaissance, památníky (Stammbuch, u nás štampuchy zvané), které zakládali v době humanismu studenti, učenci a umělci; osoby šlechtické zapisovali se pod znaky svými, umělci podávali nákresy atd. Podobná a. jsou pro historii a umělce často dosti zajímavá. (Viz na př. Pam. Arch. IX. str. 72., 226. a sl.) V době pozdější stala se věc ta hračkou, jíž zmocnila se móda, jmenovitě u žen a dívek. Vznikem fotografie ustupovaly památníky znenáhla do pozadí a místo jejich zaujala a-ba fotografická. Po příkladu francouzském přikládá se jméno a. také výboru básní, sbírkám výkresů, reprodukcí obrazů znamenitých umělců (u nás na př. Vánoční A., A. Světozora, A. Zlaté Prahy a j.). A. jmenuje se také kniha určená pro sbírku známek poštovních; a. hudební jest sbírka kratších skladeb jednoho neb několika skladatelů. red.
A. zločinců slově soustavně uspořádaná sbírka fotografických podobizen značnějších zločinců, zejména recidivních, chovaná u policejních úřadů čelnějších měst k tomu účelu, aby usnadnilo se vypátrání a zjištění neznámých pachatelů dle daného popisu osoby, a aby orgánové policejní potrestané zločince lépe mohli míti v evidenci. Aby se přehled usnadnil, fotografují se pouze zločinci mezinárodní nebo též takoví, kteří zabývají se pácháním určitých zločinů, na př. krádeží na drahách, dále podvodníci, socialisté atd. Fotografie ukazují zločince v různých postavách, s pokrývkou na hlavě i bez pokrývky. Spořádání jest různé, dle jmen, dle rázu (typu), dle zločinu a dle rozměru těla. Nejznámější jest systém Bertillonův, zavedený při policejní prefektuře v Paříži, kdež chová se sbírka čítající 75.000 fotografií. Srovnej: L'identité des récidivistes et la loi de relégation, par Alphonse Bertillon (Paříž 1883); Identification arthrométrique, instructions signalétiques (Melun 1885). Tml.