Ottův slovník naučný/Albula
| Ottův slovník naučný | ||
| Albukasis | Albula | Albulae aquae |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Albula |
| Autor: | Vojtěch Mayerhofer |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 742. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Albula: 1) Starší jméno ř. Tibera. – 2) A., řeka ve švýc. kant. grisonském, temení se ve výši asi 2030 m v jezeře pod horou Ürtschem, teče Albulským údolím, u sirných lázní Alveneu vnímá s pravé strany Davos, pak s l. str. Oberhalbsteinský Rýn, u Schynu prodírá se velkolepými úžlabími a pod Tusisem končí svůj tok 32 km dlouhý (728 m n. m.). Protéká Albulské Alpy, čásť Alp Rhaetských, horskou skupinu rozkládající se na ploše asi 800 km2 mezi Horním Engadinem, Oberhalbsteinským a Davoským údolím a silnicí Flüelskou a vrcholící v ledovcových horách Piz Eschia č. Kesch (3417 m), P. d'Err (3393 m), P. Munteratsch (3385 m), P. d'Aëla (3320 m), P. d'Albula čili Urtsch (3273 m), P. Vadred (3234 m), Cima da Flix (3206 m), P. S. Michel (3163 m) a Schwarzhorn (3154 m). Právě uprostřed těchto hor mezi P. Ürtschem a P. d'Err vede až do výše 2313 m Albulský průsmyk, od r. 1865 opatřený pohodlnou poštovskou silnicí, jež spojuje údolí Albulské s Engadinským. – Zde také jest Albulský okres zahrnující v sobě kraje alwascheinský, belfortský, bergünský a oberhalbsteinský; má 6400 obyvatelů živících se chovem dobytka a rolnictvím. f.