Ottův slovník naučný/Albordž
Ottův slovník naučný | ||
Alborák | Albordž | Albornoz |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Albordž |
Autor: | Rudolf Dvořák |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 731. Dostupné online. |
Licence: | PD old 70 |
Albordž, vl. arab. člen al a bordž, hora (?), v perské kosmologii nejstarší, zároveň nejvyšší vrch světa tvaru kuželovitého, otec všeho horstva, jež z něho se rozvětvuje; spojuje zemi, z jejíhož středního pásu 800 let rostl, s nebem a sáhá až k prasvětlu. Jest sídlem Ormuzda, jehož trůn na něm se nalézá. S něho stéká pramen, který tisíceronásobným svým rozvětvením všechna pásma země svlažuje a tím úrodnými činí. S jeho vrcholu vychází i slunce, měsíc a hvězdy. Mostem Čínerádem, pod nímž nalézá se peklo, do něhož hříšní lidé padají, spojen jest se sídlem blaženosti (rájem). Ježto vše dobré s hory této pochází, obdržel na ní i Zoroaster svoje učení (Avestu). Obměněné a. jest názvem různých hor, z nichž nejznámější Elburs v Kavkáze. Dk.