Ottův slovník naučný/Albinos

Ottův slovník naučný
Albinismus	Albinos	Albinovanus

Údaje o textu
Titulek:	Albinos
Autor:	František Drtina
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 727–728. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Albinos(WD)

Albinos, filosof novoplatónský (II. stol. po Kr.), velice přístupný zvláště vlivům školy peripatetické a stoické, tudíž povšechně rázu eklektického. Rozdělení filosofie vůbec na theoretickou a praktickou, ethiky pak na ethiku v užším smysle, oekonomiku a politiku, dualismus rozumu lidského (činného a trpného), definice ctnosti jako středu mezi dvěma extrémy a jiné znaky ukazují vliv Aristotelův, kdežto v logice A. stejně nauky peripatetické jako nové terminologie stoické bedlivě si všímal. Stoický je rovněž názor jeho, že je ctnosť vždy totožna, ani zvětšení ani zmenšení schopna nejsouc, i rozeznávání mezi myšlénkou neproslovenou a slovy vyjádřenou. Zajímavy jsou zvláště názory jeho theologické. Maje po způsobě Aristotelově boha za čistý princip myslící, ukazuje, že smrtelník trojím způsobem se může povznésti k pochopení a poznání jeho: 1. abstrakcí (ode všech nehodných, pouhou smyslností podávaných attributů), νόησις ἡ κατ᾽ ἀφαίρεσιν; 2. analogií kausálnou (jako slunce den působí, tak bůh myšlení umožňuje), νόησις ἡ κατ᾽ ἀναλογίαν; 3. povznesením od smyslnosti k čisté intelligibilitě, která tvoří podstatu bytosti božské jakožto nejvyššího dobra. V pomysle tomto je patrna reminiscence ze Symposia Platónova, a můžeme v něm spatřovati spolu podklad pro methodu poznání božího, ve středověku názvem »vis eminentiae« označovanou. V metafysice své jedná A. o ideách více po platónsku, o hmotě více po aristotelovsku. A. žil ve Smyrně jsa žákem platónika Gaia. Vlastní jeho přednášky poslouchal v městě tom známý lékař a spisovatel Galénos. – Pod jeho jménem je nám zachován Úvod ke čtení dialogů Platónových (Πρόλογος Αλβίνου), který tvořil čásť většího díla jeho Εἰσαγωγὴ εἰς τὴν τοῦ Πλάτωνος βίβλον, z něhož čerpal též Diogenés Laertský (III. 48–62.). Vedlé tohoto spisu sluší mu však přičísti po vývodech Freudenthalových i spis nadepsaný Λόγος διδασκαλικὸς τῶν Πλάτωνος δογμάτων, dosud Alkinoovi připisovaný, jehož existence však nijak není zaručena a jméno asi omylem z Ἄλβινος vzniklo. Ukazuje k tomu úplná shoda stanoviska, slohu i filosofického obsahu obou spisů. Literatura: J. Freudenthal, Der Platoniker A. und der falsche Alkinoos (Hellenistische Studien, sešit 3., Berl. 1879); Alberti, Über d. A. Isagoge (Rhein. Mus. N. F. XIII.); Mullach, Fragmenta philosophorum Graecorum III. Dna.