Ottův slovník naučný/Albertrandy
| Ottův slovník naučný | ||
| Albertovské tolary | Albertrandy | Albertsen |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Albertrandy |
| Autor: | Wojciech Gerson |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 721. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Albertrandy: 1) Jan (* 1731 – † 1808), polský historik a biskup zenopolský in part. Narodil se ve Varšavě z ital. rodiny, v Polsku již dlouhou dobu usedlé. Vzdělání nabyl ve školách jesuitů, do jejichž řádu vstoupil r. 1746, načež působil při kollejích v Pułtusku, Płocku, Nieswieži a Vilně. R. 1764 stal se vychovatelem vnuka primasa Wład. Łubieňského, Felixa, pozdějšího ministra spravedlnosti za dob varšavského knížectví. S ním navštívil Italii a pobyl delší dobu v Sieně a v Římě zanášeje se horlivě studiem klassických starožitností. Pro svého svěřence sebral v Italii vzácnou sbírku řeckých a římských mincí, jež později stala se majetkem krále Stanislava Augusta. R. 1773 navrátil se A. do Polska a jmenován byl od krále kustodem kabinetu starožitností a předčitatelem. Mimo to svěřeno mu bylo pořádání královské knihovny a sbírky rytin. R. 1782 vyslal jej král do Říma, aby v knihovně vatikánské vypisoval prameny k polským dějinám, a A. naplnil 110 svazků vlastnoručními výpisy; kromě toho získal pro krále množství starožitností z Herculanea a Pompejí, za které zásluhy odměněn byl od krále medaillí »bene merentibus«. Na to r. 1789 odebral se z rozkazu královského do Stockholmu a Upsaly s podobným posláním, zjednal si přístup do tamních biblioték, avšak výpisy činiti bylo mu zakázáno. Překážka ta nebyla mu valně na závadu, neboť měl výbornou paměť, v níž podržel, co byl jednou slyšel nebo přečetl. Výsledkem pobytu ve Švédsku bylo nových 200 svazků důležitých výpisů k polské historii. Král za služby tyto udělil A-mu šlechtictví a řád sv. Stanislava a domáhal se, aby jmenován byl biskupem. Hodnosti té došel A. již po odjezdu králově z Varšavy, a sice vysvěcen byl r. 1796 za biskupa zenopolského. Když založeno bylo roku 1800 »Towarzystwo Warszawskie Przyjaciół nauk«, stal se A. prvním jeho předsedou a zůstal jím až do své smrti. K prvním literárním pracím A-ho zavdala podnět snaha, aby svému svěřenci Felixovi Łubieńskému zjednal vědecká kompendia k polské a římské historii. K tomu účelu vzdělal Dzieie Królewstva polskiego (z franc. podle Schmida, Varšava, 1766) a Dzieie Rzeczypospolitéy Rzymskiéy (z franc. podle Macquera, t. 1768); mimo to uveřejnil Zabytki starožytności rzymskich w pieniądzach (t. 1805, 3 sv.). Z pozůstalých po něm rukopisů vydal Žegota Onacewicz Panowanie Henryka Walezyusza i Stefana Batorego (t. 1823) a Panowanie Kazimierza, Jana Alberta i Alexandra Jagiellonczyka (t. 1826–27, 2 sv.) a hrabě Edward Raczyński Dwadzieścia sześć lat panowania Władysław Jagiełły (Vratislav, 1845). Značný počet historických statí A-ho vyšel v periodických listech »Monitor« (od roku 1764), »Zabawy przyjemne i požyteczne« (od roku 1769 do roku 1777) a »Roczniki Tow. Warsz. Przyj. nauk«; jeho Kazania i nauki vydány byly ve Varšavě roku 1858. Díla A-ho vynikají hojností nového histor. materiálu, nedostává se jim však mnohdy hlubšího propracování. Gn.
2) A. Antoni (* kolem 1730), bratr předešlého, polský malíř. Nar. ve Varšavě, dlouhou dobu zdržoval se za hranicemi. Vrátiv se do vlasti jmenován byl dvorním malířem krále Stanislava Augusta a učitelem mládeže, jež se chtěla věnovati malířství. K jejímu užitku sepsal báseň O malarstwie (Varšava, 1790) v pěti zpěvích, k níž připojil na konci pojednání o technice malířské. A. maloval hlavně oltářní obrazy a podobizny. Z prací jeho zasluhují pozornosti: Sv. Karel Boromějský, oltářní obraz v kostele sv. Kříže ve Varšavě, a podobizny krále Stanislava Augusta, carevny Kateřiny II., bisk. Jana Albertrandyho a Stan. Hier. Konarského. Gn.