Ottův slovník naučný/Albertotypie
| Ottův slovník naučný | ||
| Albertoni | Albertotypie | Albertova hora |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Albertotypie |
| Autor: | Jindřich Šercl |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 720. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Světlotisk |
|
Albertotypie (světlotisk, fototypie neboli klihotisk) nazývá se způsob vynalezený fotografem Albertem v Mnichově, hotoviti pomocí fotografie ploty k tisku illustrací na lithografickém lisu. Způsob reprodukce té záleží v tom, že zbarvená vrstva gelatinová, pod průhledným negativem osvětlená, přijímá navlhčena jsouc vodou barvu fermežovou pouze na osvětlených místech, a to v poměru většího neb menšího osvětlení; též na místech, kde obraz více nebo méně neprůhledný jest a kde se gelatina pranic neosvětlí, nabubří vrstva nejvíce vodou a z té příčiny silně odpuzuje fermežovou barvu, tak že zůstane zcela bez barvy a jeví se nejsvětleji. Reprodukce tato podává každý obraz věrně, ať jest zhotoven jakkoli, v polotónech, v zrnu neb čárce, nebo dokonce dle přírody fotografován. Poněvadž však jest dražší než knihotisk, hodí se a. toliko k vydání děl skvostných, pro mikroskopické obrazy k illustrování děl přírodovědeckých, pro zmenšování podobizen a jiných předmětův a pod. První ve směru tom pokusili se r. 1862 Poitevin a Senefelder, po nich Tessié du Mathey a Maréchal, avšak nepodařilo se jim vrstvu chromatogelatinovou upevniti a nedosáhli mnoho otisků s jedné desky. Albertovi podařilo se ku konci r. 1868 upevniti tuto vrstvu a provésti zdařilé otisky. Téměř současně (v lednu 1869) vydal i prof. J. Husník v Praze, jenž si v oboru světlotisku velkých získal zásluh, první větší náklad vlastních světlotisků jakožto přílohu k čas. »Photogr. Mittheilungen« v Berlíně. – Příprava plotny světlotiskové jest tato: Broušená, čistá deska zrcadlového skla, 7–8 mm silná, poleje se roztokem ze 6 gr gelatiny, 300 gr přečištěné vody a 5–6 gr dvojchromanu draselnatého na 40° R. ohřátého, kterémuž se přidá asi 100 gr bílkoviny, když se byl po úplném ochlazení ještě jednou dobře smísil. Na to se deska ve vodorovné poloze ve zvláštní vyhřáté sušárně osuší a nechá se pak osvětliti s nepotřené strany. Tím se stane vrstva ke sklu přiléhající nerozpustnou a přiléhá pevně k tomuto. Potom se poleje deska podruhé roztokem gelatiny a chromanu draselnatého, v temnu se osuší a pod negativem vystaví se asi na 1 hodinu světlu, načež se vypere ve vodě a jest k tisku připravena. Při tisku natírá se deska vodou smíšenou s glycerinem. S desky takto připravené lze 1000 i více otisků udělati. – V novější době užívá se též světlotisku k reprodukci barevných (malovaných) předmětův. Učiní se totiž tolik negativů, kolik barev chceme míti na obraze znázorněno, a tyto se pak dají na sebe, aby se úplně kryly, a tiskne se s jediné plotny, kdež se každá barva objeví v pravé hodnotě světla. – Brauneck a Meyer v Mohuči sestrojili rychlolis pro světlotisk, čímž značně zvýšili produktivnost jeho. Srv.: Husník, Das Gesammtgebiet des Lichtdrucks (Vídeň 1880 2. vyd.); Allgeyer, Handbuch des Lichtdrucks (Lip. 1881); Schnauss, Lichtdruck (Halle 1881, 2. vyd.). Šcl.