Ottův slovník naučný/Albertini
| Ottův slovník naučný | ||
| Albertinelli | Albertini | Albertinská linie |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Albertini |
| Autor: | Emerich Maixner, redakce, Václav Juda Novotný |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 718–719. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Albertini: Ippolito Francesco (* 1662 – † 1746), prof. anatomie v Bologni. Dějepis lékařský zove jej zakladatelem klinické nauky o chorobách srdečních, jež v době té přirozeně vyplývá z anatomickopathologických nálezů na srdci, které Vieussens a škola Malpighiova, v čele Lancisi, byli učinili. Pamětní spis A-ův, nadepsaný Animadver iones super quibusdam difficilis respirationis vitiis a laesa cordis et praecordiorum structura pendentibus, sepsán byl r. 1726, ale uveřejněn teprve po smrti A-ho roku 1748 akademií bolognskou. Opíraje se o bohaté anatomické a klinické zkušenosti hledí A. usnadniti poznání chorob srdečních za živa a neméně z nich vyplývající pathologické změny v plících a mozku: postrádaje ovšem cenných method vyšetřovacích, jimž nás Auenbrugger, Laënnec a Corvisart přiučili, hledí sestrojiti diagnosu z chocu srdečního, tepu, dušnosti atd. Nemenší zásluhou A-ho jest, že therapii chorob srdečních dal nový, rationální směr; pravidla, jimž nás učí léčba nynější doby: klid, přiměřená diéta, roborující léčení, železité praeparáty atd. shledáváme vytčeny zcela přesně v jeho díle. Mx.
2) A. Michal, * 1680 v Benátkách, měl příjmení Momoletto, dle jiných Manoletto, a již jako 20letý jinoch měl slavné jméno po Italii a Německu jako pěvec kastrát. V Kasselu byl doživotně engažován s 1500 tol. platu; avšak touha po vlasti tak mocně se v něm probudila, že r. 1729 se vrátil do Italie se svou sestrou Johanou, slavnou pěvkyní, jež měla divadelní jméno Romanina. Ný.
3). von A. Johann Bapt. theolog, nar. r. 1769 v Neuwiedu, byl vychován na učilištích bratří ochranovských v Nízkém (Niesky) a v Barby, stal se prof. v Nízkém, r. 1814 biskupem Jednoty a od roku 1824 až do smrti (1831) byl předsedou sboru v Bertelsdorfu. Vydal se Schweinitzem botanické dílo Conspectus fungorum in Lusatiae sup. agro Niskiensi crescentium (Lipsko 1805), sbírku oblíbených duchovních písní a duchaplná kázání.
4) A. Antonio Const. (* 1776 – † 1836), básník a právník ital. z Poreče v Istrii, napsal několik tragédií ve slohu Alfieriho (Mirza, Atala, Ettore, Epulo rè degli Istri), pěkné básně lyrické a humoristické. Též získal si dobrého jména spisem Diritto penale vigente nelle provincie lombardo-venete 1824. A. byl appellačním radou v Benátkách. Red.
5) A. Giovacchino, král. polský kapelník kol. r. 1784, svého času oblíbený skladatel vlaských oper: jeho Circe ed Ulisse byla po delší dobu repertoirním kusem všech ital. společností. Polská revoluce jej vyhnala do Italie, kdež byl s mnohými poctami přijat a v Římě r. 1786 za novou operu Virginia vyznamenáván. R. 1804 znova se vrátil do Varšavy jako hudební učitel kníž. Poniatowského a zemřel zde r. 1811. Ný.