Albano (Laziale), starodávné Albanum, město v italské Campagni, prov. a distriktu římském, 22 km jihových. od Říma na silnici neapolské (via Appia) a na dráze římskoneapolské, na záp. svahu Albanského pohoří. sídlo biskupa se znamenitým okrouhlým chrámem (S. Maria della Rotonda), jenž původně byl lázeňskou budovou římskou, a 7513 obyv. (1885), pěstujícími hlavně bílé i červené víno vzácné jemnosti. Okolí a poloha A-na jsou rozkošné a zdravé, pročež již za dob římských bývalo zde mnoho letohradů vznešených Římanů, a podnes místo to, obklopené vinohrady, bujnými sady, krásnými stromořadími a villami (Barberini, Corsini), jest nejoblíbenějším jarním a podzimním útočištěm římských boháčů, jakož i cizinců, pro něž zde zřízeno několik velkých hôtelů. Ze starého města zachovalo se mnoho památek, zejména se ukazuje náhrobek prý Ascania, domnělého zakladatele nedaleké Albalongy, kuželovité náhrobky Horatiů a Curiatiů, věžovitý pomník Pompejův, malý amfitheatr a zbytky statku Pompejova, jejž Domitián v nádhernou císařskou villu přeměnil. – Na sev.-vých. straně města rozkládá se v jícnu vyhaslé sopky ve výši 293 mn. m. Albanské jezero, Albanus lacus, zvané též Lago di Castello, tvaru vejčitého, až 170 m hluboké, mající plochu 5 km2 a příkré, vysoké (až 162 m) a velmi malebné břehy, pokryté háji kaštanovými, vinicemi a krásnými letními sídly, mezi nimiž vyniká na vých. břehů papežský palác castel-gandolfský. Jezero má křišťálovou vodu, jest velmi rybnaté a co do půvabů přírodních nejkrásnějším ze sopečných jezer italských. Nemajíc přirozeného odtoku způsobovalo za starých dob náhlým stoupáním vody zhoubné povodně, jimž konec učinil římský vojevůdce M. Furius Camillus; obléhaje Veje r. 396 př. Kr. dal vulkanickou skalou prokopati stoku (emissarius) 1200 m dlouhou, 1,3 m širokou a 2–3 m hlubokou, kterou podnes výška vody v jezeře se řídí a okolí se svlažuje. – Na vých. a sev.-vých. straně jezera zvedá se kruhovité Albanské pohoří, Monti Albani čili M. Laziali, sopečné hory s bujnou vegetací, hustými lesy a překrásnými krajinami, dosahující vrcholu svého (955 m) v Monte Cavo (Mons Albanus), odkud jest rozhled velkolepý po vší Campagni až k moři. Týž vznáší se nad malou vysočinou (zasypaným jícnem) zvanou Campo di Annibale (Hannnibalův tábor), z níž po dlážděné »silnici svaté«, z části dosud zachované, slavnostní průvody latinského spříseženstva neb i římští vojevůdci menší triumf slavící stoupávali nahoru k velkolepému chrámu Joviše Latiala, jehož zříceniny dosud se spatřují; nyní jest zde pohostinný klášter passionistů. – U A-na láme se proslulý Albanský kámen (peperino, lapis Albanus), zelenošedý tuf, jehož v dobách předcísařských Římané užívaly ke stavbám, zvláště uměleckým, a pomníkům.
PD anon 70