Albík, arcibiskup pražský (* ok. 1358, † 1427), byl rodem z Uničova na Moravě a dle mateřského jazyka svého Němec. Konav studia bezpochyby na universitě pražské, stal se r. 1382 bakalářem, 1385 mistrem svobod. umění a přednášel pak po několik let na fakultě artistické. Od r. 1387 studoval také práva a dosáhl bakalářství na fakultě právnické roku 1389, načež odebral se do Italie na studia a stal se doktorem práv v Padově; hlavně však obíral se lékařstvím, v němž dosáhl také hodnosti mistrovské, ač neznámo na které universitě. V Praze nacházíme jej opět r. 1394; brzo potom měl dům na Novém městě v nyn. ulici Spálené (č. 95), ale prodal jej již r. 1396 a koupil si dům výstavnější na Starém městě v osadě Matky Boží na Louži, v nyn. ulici Platnéřské (č. 91.), ve kterém potom v létech 1401–12 stále přebýval. A. brzo proslul jako veliký mistr vnitřního lékařství četnými spisy toho oboru, léčením nemocných i jako řádný professor ve fakultě lékařské, nabyl znamenitého jmění a byl znám jako člověk, který bažil po penězích. Již r. 1396 byl také životním lékařem krále Václava, u něhož si získal velké milosti, vyléčiv jej z těžké nemoci r. 1398. A. byl tehdáž ženat a otcem rodiny, později ovdověl. R. 1406 dal se jakožto paduanský doktor práv zapsati také mezi právnické doktory v učení pražském. Po smrti arcibiskupa Zbyňka, ač 24 čekanců ucházelo se o arcibiskupství, působením krále Václava A. dne 29. října 1411 jednosvorně zvolen od kapituly na důstojenství to a od papeže jmenován po zrušení volby čili stvrzen bullouze dne 25. ledna 1412. Ač před tím nikdy na kněžský stav ani nemyslil a toliko, aby zjednal si tehdejší výhody stavu duchovního, přijal v neznámé době nejnižší stupeň svěcení (akolytat), dal se A. teprve dne 27. února 1412 vysvětiti na podjáhní a v měsíci červnu t. r. na kněžství. Před tím 16. ledna prodal dům svůj, přestěhoval se do domu arcibiskupského na Malé Straně a uvázal se ve statky a důchody arcibiskupské. Ale brzo omrzelo jej vysoké důstojenství pro těžkosti s ním tehdejšího času spojené, když pro různice náboženské bylo nesnadno zachovati se v něm jednostejně králi i kurii římské; proto v měsíci září 1412 uzavřel smlouvu, kterou arcibiskupství postoupil Konrádovi z Vechty, biskupu olomúckému, Konrád pak biskupství postoupil Václavovi z Buřenic, proboštu vyšehradskému, na jehož místě A. se stal proboštem. Smlouvu tu papež potvrdil roku následujícího, při čemž A-ovi přidán čestný název arcibiskupa caesarijského. R. 1413 (25. ledna) koupil A. dům na Novém městě v nynější třídě Ferdinandově (č. 116), v němž s dcerami svými Markétou a Kateřinou potom přebýval. Toho roku byl také členem kommisse, která z rozkazu králova měla se zasaditi o utišení různic v duchovenstvu, ale nic nepořídila. Brzo po smrti krále Václava (1419) byl A. nucen utéci z Prahy pro bouře tu vzniklé. Hned nazejtří po úmrtí králově (18. srpna) ztroskotán krásný a nákladný náhrobek, jejž sobě A. byl dal udělati za svého života v kapli sv. Kosmy a Damiána, kterou byl r. 1410 vystavěl ve farním kostele Matky Boží na Louži. Po porážkách krále Sigmunda rozchváceny jsou statky jeho, proboštské i soukromé, k nimž náležela také ves a tvrz Chřenice za Uhřiněvsí, kterou byl sobě A. koupil k soukromému jmění. A. zemřel v cizině, bezpochyby v Uhrách, dne 23. čce 1427. – A. byl vynikajícím lékařem tehdejší doby, kde lékařství nebylo ještě osvobozeno ze jha nauk scholastických a Galénských tradicí; náleželť k nejbystřejším pozorovatelům a nejvzdělanějším lékařům svého století. Hlavně pozorování různých nemocí, zařízení diétetiky, rozumná oprava roztříštěné a mnohotné tehdejší therapie činí nám zjev A-ův sympathickým. Jeho spisy chovají se částečně v rukopisech musea, univ. knihovny, v knihovně kapitoly pražské; některé byly tištěny v Lipsku. Hlavní jsou tyto: 1. Tractatulus de regimine hominis, nazván také Vetularius; Medicinale magistri Albici; Regimen tempore pestilentiae Albici medici; Remedium contra rheuma. Zvláště v prvních 2 spisech jsou složeny A-ovy názory. Obšírný spis De quercu zachován v rukopise univers. knihovny pražské. – (Srovn. Tomek, Dějepis města Prahy III. str. 505; Hasner, Die älteste Medizin in Böhmen, v pražské »Vierteljahrschr. f. d. prakt. Heilkunde«, r. 1866). Nk. Jý.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Albík z Uničova