Ottův slovník naučný/Alamani
| Ottův slovník naučný | ||
| Alaman | Alamani | Alamanni |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Alamani |
| Autor: | Vojtěch Jaromír Nováček |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 678–679. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Alamani |
|
Alamani neb Alemani (dle Grimma = udatní mužové, dle jiných původně prý alamannida = allmeinde = communio), kmen německý, povstalý ze směsice různých kmenů. V historii objevuje se jméno jejich nejprve za císaře Caracally ve III. stol. po Kr. Tehdáž seděli mezi Mohanem a Nekarem a znepokojovali neustále sousední krajiny římské. R. 213 Caracalla s nimi bojoval. U životopisce tohoto císaře Aelia Spartiana děje se poprvé o nich zmínka. Znenáhla zaujali všecko území od Mohanu až k Alpám a horám Jurským, od Lechu a Náby až k Vogesům. ba ještě dále za Vogesy. Zemi v Gallii mezi Rýnem a Vogesy zabranou nazvali Elsass neb Alisatt = sídlo v zemi cizí. Ježto pak federace jejich zahrnovala v sobě značný počet kmenů náleževších ke spolku svevskému a ježto vůbec osadili se v krajinách od Svevův obývaných přeneseno na ni také jméno Svevův čili Švábův. Král francký Chlodvig porazil je r. 496 v bitvě u Zülpicha čili Tolbiaka a odňal jim netoliko, čeho byli dříve se zmocnili v Gallii, nýbrž i severní území nad Mohanem a dolním i středním Nekarem v Germanii. Čásť A-nův utekla se pod ochranu Theodoricha, krále Východních Gotů, který uprchlíkům vykázal sídla v zemích alpských, odkudž r. 553 zhoubný vpád do Italie učinili. A-nům podrobeným ponechány domácí jejich řády a zákony a dovoleno, aby se spravovali vlastními náčelníky kmenovými. Frankům však musili odváděti poplatek a konati služby válečné. Pozdější jejich dějiny jsou se švábskými totožné. Oproti křesťanství chovali se A. právě tak odmítavě jako proti kultuře římské. Teprv za vlády francké ujalo se mezi nimi křesťanství zásluhou irskoskotských missionářů, z nichž jako prvý bývá jmenován Fridolin okolo r. 500, na počátku VII. stol. Kolumban a Havel. – Srov.: Wetzer u. Welte Kirchenlexikon, I. 387 a sl. (článek Funkův); Stälin, Geschichte Würtembergs (Stut. 1841). Ostatně viz Švábsko. Nk.