Ottův slovník naučný/Alabamský spor
| Ottův slovník naučný | ||
| Alabama | Alabamský spor | Alabanda |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Alabamský spor |
| Autor: | Josef Trakal |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 673. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Alabamský spor, proslulý případ mezinárodního sporu mezi Severoamerickými státy a Anglií, jehož průběh byl krátce následující. Za severoamerické války občanské byly ku příkazu jižních států, jejichž přístavy byly blokádou sevřeny, stavěny a vypraveny četné plenné lodi v anglickém přístavu liverpoolském za tím účelem, aby škodily námořskému obchodu států severních. Tyto plenné lodi křižovaly pod vlajkou jižních států na šírém moři, zadržovaly na potkání každou loď států severních a nemohouce ji vléci před kořistný soud svých blokádou sevřených přístavů, vyplenily ji a na konec stopily. Z lodí těch proslul křižák »Alabama« zvaný, jenž dal potom celému sporu jméno a jehož řádění učiněn byl konec teprv r. 1864 na pobřeží francouzském u Cherbourgu válečnou lodí severoamerickou Kearsage (kapitán Winslow), od které Alabama byla rozstřílena. Postrach před těmito plennými loďmi a škody jimi způsobené byly veliké. Marně protestovala zprvu vláda washingtonská u kabinetu londýnského proti tak hrubému porušení neutrality, jehož dopustila se Anglie právě tím, že trpěla, aby plenné lodi států jižních v anglických přístavech byly stavěny, aby odtud bez udání cíle své plavby vypluly a v anglických koloniích afrických své vyzbrojení doplnily,. jednajíc ostatně i proti svému vlastnímu zákonu o neutralitě (t. zv. Foreign Enlistment Act). Málem bylo by došlo k válce mezi oběma státy. Po delším vyjednávání (konvence londýnská ze 14. ledna 1869) konečně dohodly se obě vlády ve Washingtonu roku 1871 o rozhodčím soudu, jenž bv o všech stížnostech severoamerických (t. zv. Alabama-claims) vedlé t. zv. Washingtonskvch pravidel o neutralitě rozhodl. Soud ten sešel se ku konci roku toho v Ženevě. Členové jeho byli: sir Alex. Cockburn (Anglie), C. F. Adams (Sev. Amerika), hr. Sclopis (Italie), předseda, J. Staempfli (Švýcarsko), bar. Itajuba (Brasilie). Severoamerické státy přihlásily k soudu nejen všecky škody přímé, nýbrž také nepřímé, které vzešly jim z vysokých premií pojišťovacích, z prodeje mnoha lodí obchodních anglickým rejdařům, z prodloužení války a t. p. Soud prohlásil však, že není příslušným k rozhodování o škodách nepřímých, poněvadž se mu nedostává dostatečného základu pro jejich ocenění, a vynesl 14. září 1872 rozsudek, jímž odsouzena byla Anglie k náhradě 15 mill. dolarů, které také zaplatila. Význam A-kého s-u pro mezinárodní právo záleží v tom, že jím utvrzena byla praxe rozhodčích soudů v otázkách mezinárodních, ač naděje, které namnoze vzbudil, byly poněkud přehnané. Z četné literatury o sporu tom buďtež uvedeny: Official correspondence on the claims in respect to the Alabama (Lond. 1867); American opinion on Alabama (New York 1870); Bluntschli, Opinion impartiale sur la question d'Alabama (Revue de droit internat. 1872); Geffeken, Die Alabamafrage (Stuttg. 1872); Montague Bernard, A historical account of the neutrality of Great Britain during the american civil war (Lond. 1875); Trakal, O mezinárodním právu naší doby (Osvěta 1887, str. 608.). Tkl.