Ottův slovník naučný/Aktaión

Ottův slovník naučný
Aktača	Aktaión	Aktaios

Údaje o textu
Titulek:	Aktaión
Autor:	Albert Dohnal
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 660–661. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Aktaión (Άχταίον, lat. Actaeon), v myth. řecké: 1) A. thébský, syn Aristaia a Autonoe, dcery Kadmovy; byv odchován kentaurem Cheirónem velikou měl zálibu v lovu, až posléze jednou v pohoří Kithairónském vlastními psy byl rozsápán a proměněn v jelena, a to (dle nejobyč. pověsti) z vůle bohyně Artemidy, rozhněvané proto, že překvapena byla A-em koupajíc právě v horském prameni panenské své tělo. V pozdější ještě době na cestě vedoucí z Megary do Plataj skála se ukazovala, s níž nešťastný lovec bohyni v koupeli byl spatřil, jakož i pramen, v němž se byla tehdy koupala. – Význam mythu tohoto vykládá se nyní souhlasně takto. A., bujarý a statný onen lovec, jenž na konec rozsápán smečkou padesáti vzteklých psů, představuje původně život jarobujné přírody, svěží i kypící, dokud nedolehne naň úmorný úpal sluneční, jejž v zápětí mívá období padesáti psích dní. (Srv. Preller, Griech. Mythol. III., 1, 375. a n.; výklady starověké viz v Nitschově Neues mythol. Wörterb. II., str. 50.) Bývalo pak zvykem. sochy A-ovy umísťovati na návrších, aby odvracely zhoubné účinky psích dní. V Orchomeně vzdávány A-ovi též výroční oběti. (Viz též Müller, Gesch. hell. Stämme, 1, 348 a n.) – Mythus o A-ovi ode dávna byl oblíbenou látkou básníkův, a tragik Aischylos uvedl jej také na jeviště. – O A-ovi viz článek Stollův v Roscherově Ausf. Lex. d. griech. u röm. Mythol. s. v. Dnl.

2) A. korinthský, spanilý synáček Melissův, jejž Archias, oblíbiv si ho, vyrvati chtěl otci jeho, při čemž tělo A-ovo v zápase roztrženo. Hořem nad ztrátou synáčka svého Melissos vrhl se se skály volaje k bohům o pomstu. I nastal v Korinthu mor a sucho, a Archias donucen vystěhovati se, načež odebral se do Sicilie, kdež založil m. Syrakusy. Dnl.