Ottův slovník naučný/Akroterie

Ottův slovník naučný
Akrotatos	Akroterie	Akrothinia

Údaje o textu
Titulek:	Akroterie
Autor:	Ferdinand Vaněk
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 651–652. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Č. 144. Akroterie.

Akroterie (z řec.) jest umělá forma tektonická, mající ve výtvarném umění význam vrcholení, pročež zaujímá jako okrasa místo na vrcholech a koncích svahů stavebních štítů. Původ svůj mají a. v řeckém stavitelství, kdež byly jimi ozdobovány vrcholy a rohy štítů chrámových. Obyčejně představovaly hlavní čili vrcholové a. listnatý vějíř, vyrůstající na způsob palmetty z kotoučů (viz vyobr. č. 144.), kdežto a. rohové představovaly jen polovici tohoto vějíře, obrácenou širokým krajem ke straně okapu a prodlouženým kotoučem zde ohraničenou. A. chrámů monumentálních byly složitější přibírajíce k tvarům rostlinným též postavy lidské a zvířecí, někdy též nářadí a symbolické tvary obřadní, kterými již zvenčí poukazováno bylo k účelu, kterému chrám byl posvěcen. Tak na př. na chrámě Zeva Olympského byla dle Pausania uprostřed socha Niky a po stranách vítězné trojnožky; na a-iích chrámu Athény Poliady v Athénách byly vyobrazeny sovy; bohyně Isis se psem Siriem spatřovala se jako a. chrámu jí posvěceného v Římě atd. Poněvadž pak štít v architektonice stal se formou dědičnou a trvalou, udržela se též a. jako ozdoba jeho až na naše časy, ovšem v obměně přiměřené vždy slohu a době. – A. lodní byla okrasa podobného určení, kteráž zdobila příď lodi a skládala se z poloviny palmetty, sepjaté u svého kořene. Později zaujaly její místo hlavy a krky labutí, obrazy mořských panen a jiné figurální obrazy. Vnk.