Ottův slovník naučný/Akrodynie
| Ottův slovník naučný | ||
| Akrobat | Akrodynie | Akrochir |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Akrodynie |
| Autor: | Ferdinand Pečírka |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 645–646. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Akrodynie (z řec.), druh epidemické červeni (erythématu), poprvé tímto jménem roku 1827–28 zvaný lékaři francouzskými, kteří měli příležitost po celé Francii ve dvou létech na 40.000 případův onemocnění toto pozorovati. Jeví se následujícím způsobem: Beze vší horečky dostaví se nejprve příznaky porušeného trávení, nechuť k jídlu, vrhnutí, mnohé průjmy, nezřídka i krvavé, a k nim brzy druží se zardění spojivky oční a nápuch obličeje. Po několika dnech počínají nemocní pociťovati mravenčení i bolesti lehce bodavé po rukou i nohou, pálení v ploskách nohou, a ve stavu tomto bývá citlivost zvýšena a potom snížena. S příznaky nervovými dostavují se zjevy červeni, erythématu, jež někdy značnou intensitou i erysipelu se podobá. Hlavně na končetinách, ale i po trupu kůže se zardí, zduří i svraští a později následkem trvalého ukládání se pigmentu nabývá barvy stále temnější. V případech těžkých dostavují se i záchvaty křečí i příznaky obrny končetin, údy buď jsou toporně nataženy aneb energicky ohnuty. Později jeví se úbyť svalstva, vychrtlost, a tu i tam oedemy vznikají. Horečka pozorována byla jen v některých případech Gaalem. Celá choroba trvala několik neděl, dle toho, zda se byly naskytly recidivy. Úmrtí bylo málo zaznamenáno, nejčastěji vlivem mnohých průjmův a zejména u osob starých i sešlých. Rekonvalescence velmi znenáhla se dostavovala. Nekroskopie nepodala vysvětlení o původu a podstatě choroby. – Choroba tato byla v Evropě a snad vůbec do r. 1827 úplně neznáma. Od těch dob byla pozorována v epidemiích různě mocných, zejména mezi vojskem (ve Francii: 1859 v Lyoně, 1874 v ležení polním u Versaillů; jinde: 1846 v některých trestnicích v Belgii, 1854 na Krymu a v Cařihradě, 1866 v Mexiku). Příčina choroby jest neznámá. Všichni autoři téměř souhlasně potvrzují, že příznaky a. jsou velmi podobny zjevům ergotismu i pellagry. Vyšetření potravy, jíž byli stížení před vypuknutím choroby požívali, nevedlo sice k žádoucímu cíli, ale mnozí badatelé kloní se k mínění, že a. způsobena jest jakousi chronickou otravou. Pamětihodno jest, že v epidemii 1828–29 zejména chudší třídy chorobou byly stíhány a že rychle v kasárnech, hospicích i trestnicích, kde obyvatelé stejnou a málo střídanou stravou se živili, se rozšířila a větší díl, ne-li všechny příslušníky, zachvátila. Peč.