Ottův slovník naučný/Akimov
| Ottův slovník naučný | ||
| Akim-bek | Akimov | Akinakés |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Akimov |
| Autor: | Renata Tyršová, redakce |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 626. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Akimov: 1) Ivan Akimovič, rus. malíř, ředitel petrohradské akademie umění (* 1754 – † 1814), obrátil se jako 10letý sirotek roku 1764 sám na akademii s prosbou o přijetí a vzdělal se hlavně vedením prof. Losenka. Již r. 1770 za návrh obrazu na dané théma Útok Rognědy na život Vladimírův obdržel II. zlatou medailli; absolvovav r. 1773 s velkou zlatou medaillí za Návrat velkokn. Svjatoslava od Dunaje do Kijeva byl poslán do ciziny a pobyl v Bologni a v Římě, kdež maloval Promethea a Minervu (1775), obraz vynikající pěknou komposicí (nyní v akad. petrohr.), který mu získal hodnost akademika. Po návratu stal se adjunktem histor. malby (1779), prošel rychle všecky stupně akademické karriéry a učil také dcery cara Pavla I. kreslení. Jsa oblíben u cara i u presidenta akademie hr. Musina-Puškina byl jmenován ředitelem akad., kterýžto úřad zastával od r. 1794–1800. Poslední léta svého života byl poután nemocí; jsa bezdětek odkázal akademii 15.000 rublů v assignacích na vydržování 2 pensistův akademických. Z jeho žáků prosluli A. Jegorov, V. Šebujev, S. Bezsonov a j. V akademii se chová ještě obraz Herkula na hranici z roku 1782, který však koloritem nevyrovná se Prometheovi; kromě toho maloval Vzkříšení Spasitelovo, Nanebevzetí Bohorodičky a j. pro klášter alexandronevský a na rozkaz carův obrazy svatých v chrámu michajlovského paláce. V moskev. museu jest Saturn stříhající Amorovi křídla a ve sbírce J. Mjatleva obraz: Rurik odevzdává Igorovi vládu. Bitevní scéna Hrdinství poddůstoj. Staričkova z válek Napoleonských získala mu na výstavě r. 1806 velké pochvaly. Individualita A-a blížila se ke směru eklektikův italských, a byl to zejména Guercino, jejž A. ve své nejlepší periodě za vzor si obral. V dílech jeho převládá reflexe nad bezprostředností tvorby, komposice jeho jest šablonovitá, kolorit těžký a konvencionální, ale kresba jistá a přesná. Tá. red.
2) A. Vasilij Petrovič, ruský generál (* 1835 – † 1886), pocházel ze šlechtické rodiny v gub. penzenské, vzdělával se v šlecht. pluku (nyní Konstantinovské učiliště) a stal se r. 1853 praporčíkem, načež vstoupil do vojen. akademie (1853–57). Za poslední války ruskoturecké byl náčelníkem štábu 14. armádního sboru, vyznamenal se při útoku na m. Medžidiji (v čvnu 1877), tak že jmenován generálmajorem a pak velitelem v Ruščuku. Téhož r. byl jmenován kommandantem I. Pavlovského vojen. učiliště a nedlouho před smrtí gen.-lieutenantem.