Akarnanie, nejzápadnější krajina středořecká, na jih, na záp. a na sev. mořem Iónským a jeho členy, zálivy Ambrakijským a Korinthským, obklíčená; toliko na východě sousedí s Řeckem ostatním, a to s Aitólií, od níž oddělena jest na sev. pohořím Thyamem, na vých. řekou Achelóem. Jádro krajiny činí vyprahlé planiny, spadající sráznými stěnami k Iónskému moři, k nimž na jihu přiléhá nížina aitólskoakarnanská, ve starověku Mega Pedion zvaná, Achelóem svlažovaná. Od zálivu Korinthského odloučena jest nížina tato hornatinou, která s aitólským pohořím Arakynthem tak srůstá, že jen úzký průlom mezi nimi zbývá, kudy Achelóos k moři se valí. Dno kotliny mezi horami položené vyplňovala hladina jezera Melité, úzkým pruhem souše od moře odděleného; nyní jest jezero vysušeno a z části spadá do okresu velikých lagun, které vznikají působením řeky. Achelóos totiž ukládá množství bahna a písku v sousedství svého ústí a zanáší tím mělčiny pobřežní. Již Hérodot (II, 10) vypravuje, že Achelóos učinil pevninou polovici ostrovův Echinadských; od té doby tolik zemitých látek naneseno, že vznikly při ústí řeky laguny až 2 hod. dlouhé, čímž původní podoba břehů podstatně změněna. K A-ii počítaly se ostrovy Echinadské, Tafijské, velký ostrov Leukas a ostrůvky Aigilips a Krokyleia, ve kterých se shledávají nynější ostrovy Arkudi a Artoko. Později ostrov Leukas s částí protějšího pobřeží od A. se odtrhl. Nyní A. jest s Aitólií spojena v nomarchii, hraničící na sev. s Albanií a zálivem Artským, na záp. s Iónským mořem, na již. straně se zálivem Patraským a na vých. s nomarchií fthiótskofokidskou, a zahrnujíc v sobě úvodí Aspropotama (Achelóa) a Fidara (Euéna); jest dosti řídce obydlena majíc na 7489 km2 (Strelb.) 138.444 obyv. (1879). Jest to země z největší části pahorkatá a hornatá (Makrinoros č. Thyamos), zvláště na sev. s nedostupnými téměř skalami, hustými lesy hojně porostlá, což v nynějším Řecku jest vzácným úkazem; naplavené nízké pobřeží nemá přístavův a jest nezdravé, za to ve středu země na obou březích Aspropotama a na zálivu Artském jsou kraje vzdělané a úrodné s mnohými jezery, mezi nimiž nejznačnější jest Vrachorské (Tri. chonis). A-ii svlažují četné řeky, hlavně Aspropotamos, 180 km dlouhý, největší řeka království Řeckého. Obyvatelstvo jest drsných mravů, zejména kočovní Kucovlachové, Kuragunides zvaní, kteří v létě žijí na horách, v zimě pak hromadně sestupují dolů a stáda svá pasou na pokrajích lesů. Též hrubí Sarakacanové jsou kočovníci, původu však řeckého. Nomarchie a-nská rozdělena jest na 6 eparchií (Mesolongion, Trichonia, Valtos, Evrytania, Navpaktia a Vonica s Xeranerem) a hlavním jejím městem jest opevněné Mesolongion na již. pobřeží. – Dějiny. Za hérojských dob obývali v A-ii iónští Lelegové. ve mnohé kmeny rozdělení, z nichž Tafiové slynuli dalekými plavbami; jiný kmen, Kurétové, osadili se při ústí achelóském. Teprve po homérských dobách vešlo v obyčej jméno Akarnanů, veškeré obyvatelstvo zahrnující. Počátkem VII. stoI. př. Kr. počali Korinthští zakládati své osady v A-ii a jejich působením znenáhla celá země nabyla rázu dórského. Po válkách perských počaly osudné spory s Aitóly o hranice, v nichž slabší Akarnanští vyhledávali spojení s mocnějšími státy a mezi sebou sloučili se v pevnou organisaci. Jednotlivá města založila sympoliteii akarnanskou, v jejíž čele byla rada a válečníkem byl stratég, obojí se sídlem ve městě Stratu. Avšak za nejslavnějších dob aitólských i Stratos upadl v ruce Aitólů. V bojích za osvobození Řecka A., jež za panství tureckého připojena byla k Rumelii, vynikla houževnatou udatností svého obyvatelstva, a když pak po velikých utrpeních sproštěna byla jha osmanského, stala se částí Livadie s hlav. městem Karavasarou (Argos Amfilochikon). Pšk. red.
PD old 70