Ottův slovník naučný/Akanthos

Ottův slovník naučný
Akanthos (město)	Akanthos	Akanthósy

Údaje o textu
Titulek:	Akanthos
Autor:	Ferdinand Vaněk
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 609. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Č. 130. Akanthos.

Akanthos (řec. ἄκανθος), list akantový neb prostě akant, vynikající ornamentální tvar rostlinný, jehož pravzorem jest list rostliny Acanthus mollis (v. t.). Ornamentální a. řecký má tvar určitý, ostře kreslený na obrysu i uvnitř. Hlavní žebro jest vyvýšené, ostatní jsou šikmým skrojením ploch v ostré rýhy proměněna; zuby pravidelné a špičaté. Řekové ozdobovali plastickým a-tem hlavice sloupové a konsoly řádu korinthského (viz vyobr. ř. 130., kteréž představuje akanthové ornamenty na sloupové hlavici při věži Aiolově v starých Athénách) a též mnohé části domácího nářadí. A-thu římského známe dva způsoby. První podoben jest celkovým tvarem svým a-thu řeckému, má však delší zuby segmentového skrojení, plochy jeho mezi žebry a záhyby listovými nejsou rýhované, nýbrž ve způsobě žlábků vyhloubené; mimo to laloky listové vzájemně, ač v malé míře, se zakrývají, čehož u řec. a-thu neshledáváme. Druhý způsob významný jest větším přilnutím ku tvaru přirozenému: laloky jsou rozčleněny na lalůčky podřízené, mezi kterými okrouhlé, dirkovité choboty, navrtáním kamene povstalé, se spatřují; laloky jsou v míře větší přes sebe přeloženy, zuby kratší a poměrně širší. Též povrch listu jest celkem hladší a jaksi masitější, obrys pak měkce vypracován. Hojně spatřujeme tento druhý způsob a-thu římského na stavitelských památkách z pozdější doby císařství od II. stol. po Kr. počínajíc. Doba renaissanční, opírající se o vzory římské, využitkovala a-thu k velkému svému prospěchu v míře nejsvrchovanější. Oklopované laloky s nabotnalými zoubky rozmanité formy, subtilná, vyvýšená žebra a žilky povrch listu oživující jsou hlavními známkami a-thu slohu tohoto, při čemž nehleděno ani tak na přesnou stilisaci, jako na luznou hru světel a stínů.

Také u a-thu doby románské znamenáme sice reminiscence a-thu římského, avšak obhroublé a tuhé formy romanismu a zejména typické façetování, kterýmž zhusta ozdobena jsou žebra, odchylují se tak velice od krásných forem řeckořímských, že mnohdy vzoru původního ani poznati nelze. Vnk.