Ottův slovník naučný/Aix

Ottův slovník naučný
Aivaly	Aix	Aixe

Údaje o textu
Titulek:	Aix
Autor:	Ferdinand Pečírka, redakce
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 559. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Aix-en-Provence
Související články ve Wikipedii: Aix-les-Bains, Aix-en-Othe

Aix [eks neb és], z latinského Aquae = vody, teplice, několik míst ve Francii, zejména: 1) A.-en-Provence [éksa͡n prova͡ns], hlavní město arrond. v departementu Bouchesdu-Rhône, blízko ř. Arc, na dráze středomořské, 28 km sev. od Marseillu, s 29.057 obyv. (1886). Jest to město výstavné, mající několik krásných náměstí s úpravnými sady a četnými fontánami, hlavní třídu Cours rázu velkoměstského s pomníkem krále Renéa od Davida d'Angers a mnohé památné budovy a ústavy, zvláště pak starou kathedrálu sv. Spasitele, jejíž baptisterium pochází prý z chrámu Apollinova, chrám sv. Jana z XIII. stol. s hroby hrabat Provencských, kostel sv. Maří Magdaleny, která dle místní legendy trávila zde svůj pozdní věk, starou městskou radnici s věží, universitu o 3 fakultách (theol., práv. a filosof.), r. 1409 od Karla VI. založenou, soudní palác, museum starožitností a přírodovědecké, bibliotéku o 120.000 sv. a 1200 rukopisech a j. A. jest sídlem arcibiskupa, občanského, obchodního a odvolacího soudu, věd. akademie a obchodní komory Kromě university má lyceum, ústav pro učitele a učitelky, jakož i školu umělecko-řemeslnickou. Průmysl města záleží v pláteniotví, předení bavlny, kloboučnictví, výrobě rohožek, vydělávání koží, hlavně však v přípravě chvalně pověstného provençského (a-ského) oleje. S tímto jakož i s hedvábím, vínem, mandlemi a kořalkou provozuje obyvatelstvo výnosný obchod. – A. založeny r. 123 př. Kr. od prokonsula Gn. Sextia Calvina u pramenů léčivých a nazvány proto Aquae Sextiae, které do doby Honoriovy vzrostly v hlav. město provincie. Za vpádů barbarských do Gallie zpustly velmi, až v IX. st. opět zmohutněvše staly se hlav. městem Provence a v středověku prosluly po vší Evropě jako středisko vysokého vzdělání a rozkvětu krásné literatury, jako hlavní sídlo troubadourů a »dvorů milostných«. – Tu narodili se franc. botanikové Tournefort a Adanson a dějepisec Mignet. Na záp. straně A-ů jest bojiště, kde r. 102 př. Kr. Marius porazil Teutony a Ambrony. – Aix mají dvě thermy, u nichž zřízeny jsou výtečné lázně a jejichž teplota 34 až 37° a 20–21,5°. Voda bez zápachu, plynů a téměř bez solí. obsah látek pevných (karbonáty a stopy chloridů i sulfatů) 2,2: 10.000. – 2) A.-les-Baines [ékslebén], hl. místo kantonu v dep. savojském, arrond. chambéryském, nedaleko pr. břehu Bourgetského jezera, na dráze lyonsko-chambéryské a odbočce její do Annecv, v rozkošném horském údolí. Jest zde palác býv. králů sardinských, mnohé římské památky (zříceniny chrámu Dianina, vítězné brány Campanovy, vaporaria č. parní lázně) a 3341 obyv. (v obci 5580). Za panství římského bylo to oblíbené místo lázeňské, zvané Aquae Gratianae, též Domitianae neboli Aquae Allobrogum a sirná vřídla (45° C.) zdejší dosud hojně jsou navštěvována. Obsahují zejména mnoho volného sírovodíku, ač množství látek pevných značné není, 4,9 až 4,4: 10.000 (z toho 1,89–1,62 uhlič. vápen.). Technika lázeňská, v koupelích tamních praktikovaná, jest velmi vyvinuta, a dlouhá jest řada zejména chorob chronických, jež tu s prospěchem bývají léčeny. K pití se té vody užívá jen skrovně. Lázně zařízeny jsou vzorně. – 3) A.-en-Othe [eksa͡nót], hl. místo kantonu v dep. aubeském. arrond. troyeském, na sev. úpatí Othského lesa, s 3007 obyv. a značným přádelnictvím. – 4) Isle d'A., opevněný pobřežní ostrůvek v zálivu Biskajském, 19 km sz. od Rochefortu (46° s. š.), se 400 obyv. většinou rybáři, památný tím, že na jeho rejdě dne 15. čce 1815 Napoleon I. vzdal se Angličanům. – 5) A.-la-Chapelle, fr. jméno Cách (v. t.). red. Peč.