Ottův slovník naučný/Aiolská melika

Ottův slovník naučný
Aiolovy ostrovy	Aiolská melika	Aiolské moře

Údaje o textu
Titulek:	Aiolská melika
Autor:	František Krsek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 546. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Monodická melika

Aiolská melika, odvětví lyriky řecké, které pro svou subjektivnost nejvíce má podobnosti s lyrickou poesií novověkou. Původ její hledati jest v prostonárodních písních lyrických, jež od starodávna žily v ústech lidu. Jakožto zvláštní druh básnický vyvinulo se melos teprve později, a sice zásluhou zvláště Aiolův a Dorů. Mezi písněmi obou těchto kmenův objevovaly se některé rozdíly. Pokud látky se týče, a. m. melika tlumočila city individua a stala se tak poesií osobní, subjektivní. Proti poesii epické a elegii, jež ji předcházely, a. m. vynikla volnějším vzletem a rozmanitostí rozměrů, rhythmů i nápěvů. Hlavním sídlem a-ké m-ky byl ostrov Lesbos. Tento byl lyrice tím, čím Athény dramatu. Čilý život a ruch politický, vášnivá povaha Aiolů lesbických, jejich vnímavá a darem zpěvu bohatě nadaná mysl byly i mocnými pružinami činnosti básnické i zárukou neobyčejného zdaru. Skutečně stal se Lesbos domovem celé řady pěvcův a hudebníků, jakož dosvědčují jména Leschés, Terpandros, Arión, Alkaios, Sapfo, Erinna, Frynis a j. v. Nikoliv tedy bez příčiny nazván ostrov ten ἀοιδοτάτη (velezpěvný). Terpandros stal se tam zakladatelem slavné školy musické; zván byl »otcem« řecké hudby a »zakladatelem« meliky. Předními zástupci a-ké m-ky, v níž hlavní místo mají písně erotické a sympotické, byli Lesbané Alkaios, Sapfó, Erinna, tejský Anakreón a boiótská Korinna. Učenci alexandrijští roztřídili meliku v určité druhy (εἴδη), z nichž jsou důležitější: hymny, paiany, dithyramby, hymenaioi, parthenia, epithalamia, skolia, prosodia a epinikia Ksk.