Ahacel Matija (* 1779 – † 1845), spis. slovinský, zasloužilý o povznesení korut. Slovinců na poli národohospodářském. Nar. z chudobných rodičů v Rožné dolině korutanské v Gorencích. Skončiv roku 1800 gymnasium v Celovci chtěl vstoupiti do semináře, byl však povolán beze svého přičinění za supplenta mathematiky na celovecké lyceum, kdež roku 1807 jmenován byv professorem vyučoval po celých 38 let mathematice, hospodářství a přírodopisu. Dodělav se stálé služby počal pomýšleti na praktické povznesení své vlasti, i jal se studovati hospodářský obor, načež úplně zreorganisoval (1830) hosp. společ. korutanskou, jejíž tajemníkem se stal a spolkový orgán »Blätter f. Landw. und Industrie« redigoval. R. 1831 koupil pozemek za 1700 zl. a daroval jej společnosti, aby zřídila štěpařskou zahradu, kde by se členové cvičili v zušlechťování stromů. Činným byl v různých oborech hosp. theoreticky i prakticky, vynikaje zvl. v ovocnictví a štěpařství. Přihlížel též k zanedbanému lesnictví a vybízel Korutance k pilnému chovu dobytka, a k rozumnému lukařství, nezapomínaje též na oblíbené Slovanům včelařství a j. Z oboru toho podal množství cenných rozprav, poučuje tež krajany své životopisy vynikajících hospodářů a průmyslníků. Sám jsa praktickým hospodářem ukládal vlastní zkušenosti z oboru toho do spisů svých. R. 1844 redigoval odborný časopis spolkový: »Mitthlg. ü. Gegenstände d. Landwirthschaft u. Industrie Kärntens«, a psal též do »Carinthie«. K jeho radě zřízena v Celovci nižší reálka, jedna z prvých v celém Rakousku. A. byl vynikajícím členem a podporovatelem různých praktických spolků, pomáhal při všech veřejných podnicích hospodářských a dobyl si tak ve vlasti své o hospodářství podobných zásluh, jako později Bleiweiss v Krajině. Získal si též značných zásluh o meteorologii korut. Zřídilť ve své zahradě stanici (r. 1813), ve kteréž nepřetržitě pozoroval po 33 léta až do své smrti, užívaje barometru, thermometru i ombrometru, čímž valně k tomu přispěl, že žádná jiná alpská krajina není tak důkladně meteorologicky prozkoumána jako Korutany. – A. málo psal slovinsky, byl však upřímným přítelem národa svého, poučuje živým slovem venkovany a kupuje jim slov. knihy. Když r. 1822 Ant. M. Slomšek počal přednášeti v celoveckém semináři slovinštinu, podporoval jej A. a koupil na svůj náklad pro seminář všecky knihy slovinské, které vůbec tehdy bylo lze dostati. Spolu se Slomškem založil jakés liter. středisko »Slovstveno slovensko družbo v Celovci ve vlastním domě, kdež se scházeli slovinští vlastenci čítajíce si navzájem a kritisujíce literární plody. Přátely své vybízel, aby sbírali dobrá slov. slova pro slovník, a když r. 1843 počaly vycházeti Bleiweissovy »Novice«, horlivě se zasazoval o jejich rozšíření též v Korutanech. – V slovinské literatuře dobyl si místa sbírkou písní, vydanou r. 1833: Pesme po Koroškim ino Štajarskim znane, enokoljko popravlene ino na novo zložene. I. del. Posvetne pesmi. Sbírka ta, již Šafařík se stanoviska lidové poesie přísně odsoudil (Mus. 1833, IV. 451–452), vyšla ještě r. 1838 a r. 1852 pokaždé »rozmnožena«, s dodatkem »resnice v pravljicah« a s nápěvy k některým písním. Zvl. přiložené nápěvy pomohly k populárnosti sbírce, která sloužila dlouhou dobu školám, neboť to byl prvý pokus u Slovinců toho druhu. A. ovšem neměl pojmu o důležitosti přirozené poesie lidu, a milostné písně, které jediné ještě v Korutanech se ozývaly, byly mu proti mysli, pročež je hleděl nahraditi umělými písněmi obsahu mravně poučného. Jako učitel a paedagog dobyl si A. ohromných zásluh, v dobročinnosti neznal mezí, zapomínaje sám na sebe, a zachoval si tak vzácnými vlastnostmi svými nehynoucí paměť u rodáků svých. Obšírně vypsal jeho život a působení J. Scheinigg v »Kresu« IV., 464 sled. Kle.
PD old 70