Ottův slovník naučný/Aguesseau
| Ottův slovník naučný | ||
| Agueda | Aguesseau | Aguiar |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Aguesseau |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 479. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
d'Aguesseau [d'agesó] Henri-François (* 1668 – † 1751), advokát, pak kancléř Francie a právnický spisovatel. Pocházel z Limoges, kde otec jeho Henri byl intendantem (dozorcem okresním) za Colberta. Již v 20. roce vynikl jako řečník a advokát; r. 1690 jmenován generálním advokátem a 1700 gen. prokurátorem u parlamentu pařížského. Vyznamenal se tu hl. udržováním discipliny u soudův a zavedením jistých forem řádu trestního. Záslužnou činnost vyvinul za hladu v zimě r. 1709. Pro zásluhy o soudnictví a hájení církve gallikánské a práv lidu proti papežské bulle Unigenitus a proti králi jmenován po smrti Ludvíka XIV. r. 1717 kancléřem; pro opposici svou proti finančnímu systému Lawovu propuštěn již r. 1718. Opět povolán 1720 a hleděl tu podporovati likvidaci banky a zameziti úplný bankrot. Kardinál Dubois pohnul jej k souhlasu s bullou Unigenitus, ale stav se prvním ministrem způsobil r. 1722 propuštění jeho. A. odebral se pak na své statky do Fresnes a povolán zpět za kardin. Fleuryho r. 1727; veliká pečeť (kancléřství) svěřena mu však teprve r. 1737. Zasadil se tu o mnohé opravy zákonodárné, zvláště o jednotu práva v příčině darování, závětí a substitucí. Úřad složil 1750 pro stáří. Vynikal neporušitelností a poctivostí v úřadě, hlubokou učeností, zvláště vzděláním právnickým a humanistickým, výmluvností a slohem ozdobným, ač byl jinak mravů volných, jako celá doba jeho. Jsa přítelem Racineovým a Boileauovým obíral se také básnictvím a jazykovědou. Socha jeho postavena r. 1810 před palácem zákonodárného sboru. Díla jeho Oeuvres complètes vydána v Paříži r. 1756–1789 ve 13 sv., a obsahují hlavně řeči parlamentní a soudní, výroky a sentence právnické dělíce se na Rozpravy (Discours), Listy (Lettres) a Poučení mým dětem (Instructions à mes enfants). Nová vydání obstarali Pardessus v Paříži 1819, 13 sv. a E. Falconnet (se studií životopisnou) 1865, 2. sv. Nevydané listy (Lettres inédites du chancelier d'A.) uveřejněny v Paříži 1824. Něm. překlad řečí a spisů vydal Weber v Lipsku 1767. – Srvn. Thomas: Eloge de Daguessau 1760; Boullée: Histoire de la vie et des oeuvres du chancelier Dag. Pař. 1849; Osc. de Vallée: Le duc d'Orléans et le chancelier Dag., Paříž 1860; Monnier: Le chancelier Dag. (Paříž 1864, 2. vyd.) a Sainte Beuve: Causeries du lundi III.