Ottův slovník naučný/Agiarí
Ottův slovník naučný | ||
Agiar | Agiarí | Agias |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Agiarí |
Autor: | Otakar Feistmantel |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 446. Dostupné online. |
Licence: | PD old 70 |
Agiarí (od ág, oheň, v sanskr.), u Parsů název chrámu věčného ohně; rozeznávají se chrámy prvního stupně, ataš-behram, a chrámy druhého stupně, ataš-adaran. Z prvých jsou tři v Bombaji vystavěné r. 1783, 1830 a 1845; jeden jest v Navsári (Nosári ve státě Barodě), dva v Surátě a jeden, nejstarší, v Udvadě (v okrese surátském, presid. bombajské), kam posvátný oheň přinesen byl roku 1742. Chrámů druhého stupně jest mnoho set po celé Indii. Chrámy vůbec jsou otevřeny ve dne v noci a každý Parsi se tam může modliti v kteroukoliv hodinu. Jsou to v celku budovy jednoduché, dosti prostorné a věčný oheň nalézá se ve střední síni na zvláštním oltáři. Zárodky k těm ohňům prý přinesli Parnové z Persie. Zakládání nových chrámů »věčného ohně« bývá spojeno s různými obřady; velmi rádi upotřebují k tomu ohně způsobeného bleskem; tak byl na př. pro chrám roku 1830 v Bombaji založený přinesen oheň až z Kalkutty, kde hrom udeřil do stromu a dřevo zapálil. (Dosabhaj Framji Karaka, History of the Parsis 230, 1884; Feistmantel Zem. Sborník 1886.) Fl.