Ottův slovník naučný/Agenda

Ottův slovník naučný
Agencie	Agenda	Agendový spor

Údaje o textu
Titulek:	Agenda
Autor:	Jan Ladislav Sýkora
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 440. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Agenda

Agenda (lat.), co se má konati nebo sepis toho. 1) A. úřední, obor nebo souhrn činnosti některého úřadu. – 2) A. církevní, theologický výraz, kterýmž označovala se v prvních stoletích církve bohoslužebná jednání vůbec. Sněm Karthaginský z r. 390 nazývá tak mši sv. (quisquis presbyter agenda voluerit celebrare – Hefele; Conc. Gesch. II. 50.). V středověku rozuměly se a-dou hlavně mše sv. a církevní hodinky (a. B. Mariae, a. matutina). Také však dávalo se jméno to knihám, jež obsahovaly řád bohoslužebnýchj ednání těchto (modlitby při nich a způsob, kterým se mají konati). Odtud znamená a. tolik, co kniha obřadní. V církvi katol. jsou takovými knihami ceremoniál, pontifikál (ordinarium), rituál (pastorale, parochiale, manuale). Obyčejně však rozumí se a-dou rituál. t. j. kniha, kteráž obsahuje řád těch úkonů bohoslužebných (svátostí, svěcení, žehnání), jež smí konati duchovní správce. Poněvadž tento řád měl v některých diécésích a provinciích církev. jisté zvláštnosti (v příčině věcí vedlejších), jež byly zavedeny buď od biskupů, krajinských sněmů círk. neb i obyčejem, povstaly v různých provinciích i diécésích a-dy různé (na př. a. ecclesiae Moguntiensis, a. sanctae Coloniensis ecclesiae, a. Pragena, Pragensis, kteráž jediná mezi římskokatolíky obsahuje také řád světiti vodu tříkrálovou). Církev starala se sice o to, aby různost ta přestala. Proto projevovali papežové již záhy s důrazem přání, aby biskupové zavedli ve svých diécésích liturgii římskou (již od dob Řehoře Vel.), Avšak jakkoli vyhověno bylo znenáhla přání tomu skoro ve všech zemích západních, nenastala přece jednota úplná. Mísili pak do liturgie římské některé obyčeje svoje. Teprve po sněmu tridentském byla odstraněna různost ta až na malé výjimky. Stalo se to tím, že byly péčí papežů přehlédnuty a vydány úředně bohoslužebné knihy (missál 1570, brevíř 1568, pontifikál 1596, ceremoniál 1600, rituál 1614), a pokud týká se rituálu, dáno bylo napomenutí a vysloveno přání, pokud se týká ostatních knih, dán byl rozkaz, aby biskupové knihy ty zavedli ve svých diécésích, leč by tam již po dvě stě roků vlastního brevíře a missálu užíváno bylo. Sa.