Ottův slovník naučný/Agasias

Ottův slovník naučný
Agarvalové	Agasias	Agaso

Údaje o textu
Titulek:	Agasias
Autor:	Hynek Vysoký
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 428–429. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Č. 98. Agasias: Šermíř borgheský.

Agasias: 1) A., syn Dósitheův z Efesu, tvůrce slavné sochy známé jménem borgheského šermíře (viz vyobr. č. 98.); socha tato, zhotovená z mramoru, nalezena byla na poč. XVII. stol. v Capo d'Anzo, starém to Antiu, přešla v majetek rodiny Borghese, odkudž název sochy té, od r. 1808 chová se v Paříži v Louvru. Doplněno jest pravé rámě a pravé ucho. Socha představuje pěšího bojovníka, který kryje se štítem na levé ruce proti ráně nepřítele výše stojícího, nejspíše jezdce. Avšak zápasník náš opustil již vlastně posici obrannou a přestupuje sám k útoku, jak patrno ze silného rozkročení a z neobyčejného napjetí celého těla, z pohledu pronikavě na nepřítele upřeného – zápasník patrně zkoumá pohledem, kam by měl nepřítele svého mečem, jejž v pravé ruce držel, raniti. Štít, jímž zápasník se kryl, nebyl asi proveden, poněvadž by byl zakrýval hlavu sochy, byl pouze označen rukovětí, kterou šermíř na levém rameni má. V šermíři samém sluší ovšem spatřovati prostého, obyčejného bojovníka, jak tomu nasvědčuje profil a výraz obličeje, v němž nejeví se ani stopy ideálního typu, pročež neprávem pokládali někteří šermíře za bojovníka z dob hérojských nazývajíce jej na př. Achilleem, Théseem atd. Povšimnutí zasluhuje neobyčejně smělá koncepce celku; socha naše představuje zajisté největší stupeň napjetí lidského těla. Situace, v níž umělec šermíře představil, poskytla mu vítanou příležitost osvědčiti anatomickou znalost svou, což učinil umělec s takovou virtuositou, že socha tato může býti vzorem ke studiu plastické anatomie. Ovšem hlubšího dojmu socha učiniti nemůže postrádajíc veškeré vyšší idee a jsouc na zevnější effekt vypočtena. Ve příčině stilistické zasluhuje povšimnutí štíhlost těla zápasníkova a jeho neobyčejně malá hlava. upomínající na typus Lysippův. Co se týká doby, v niž sochu naši dlužno klásti, panují zde různá domnění, opírající se hlavně o charakter písma nápisu uměleckého (Loewy: Inschriften griech. Bildhauer, č. 292.). Někteří kladou ji do posledního století republiky římské (Brunn, Fröhner), jiní do doby před Sullou (Friederichs, Wolters), jiní do sklonku republiky římské nebo začátku císařství (Overbeck); domněnka, že socha vytvořena byla kolem r. 100 př. Kr., má však nejvíce pravděpodobnosti. – Srov. Brunn: Gesch. d. griech. Künstler I., 577–584.; Overbeck: Gesch. der, griech Plastik. 3. vyd.. II., 398–403.; Friederichs-Wolters: Gipsabgüsse antiker Bildwerke č. 1425; Baumeister: Denkmäler des klass. Altertums, str. 22. Vý.

2) A., syn Ménofilův z Efesu, vytvořil pro ostrov Délos sochu římského legáta C. Billiena (Cic. Brut. c. 47.), jak poznáváme z nápisu uměleckého, nám dosud zachovaného (Loewy č. 287.), a sochu římského konsula. Pompeia Rufa (konsul r. 88. př. Kr.), jejíž nápis umělecký byl v létě r. 1882 nalezen (Loewy č. 289.). Obě tyto sochy se nám bohužel nezachovaly. Za to však nalezena byla r. 1882 na ostrově Délu socha bojovníka, bohužel velmi kuse zachovaná, z jejíhož nápisu uměleckého poznáváme, že jest též dílem A-iovým. Socha tato, nyní v Athénách chovaná, představuje bojovníka úplně obnaženého, jenž bráně se proti nepříteli na pravé koleno byl klesl. Vedlé něho leží jeho přílba. Ve příčině stilistické jeví socha tato, jejíž provedení zasluhuje veliké chvály, značnou podobnost s borgheským šermířem, jmenovitě anatomická čásť provedena jest s neobyčejnou virtuositou (Bulletin de correspondance hellénique, 1884, str. 178–181.; nejlepší reprodukce sochy té v Brunnových: Denkm. griech. undröm. Sculptur 1888, seš. 2., čís. 9.). Vý.