Ottův slovník naučný/Agónothetové
| Ottův slovník naučný | ||
| Agonistikové | Agónothetové | Agonus |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Agónothetové |
| Autor: | Vojtěch Hanačík |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 457. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Agónothetové (od άγών a τιδέναι) slovou ti, kdo činí, pořádají, řídí veřejné zápasy a tedy přirozeným způsobem jsou i soudci při nich, přisuzujíce vítězství a rozdávajíce ceny. Instituce a-tů jest zajisté tak stará jako veřejné závody vůbec. Nejstarší příklad shledáváme u Homéra při hrách na počest Patroklovu. Achilleus jest původcem, zakladatelem jejich, on určuje zápasy, u něho se přihlašují účastníci, on ustanovuje ceny, předsedá a řídí hry a vítězům uděluje odměny. Dle vzoru toho předvádí nám Vergilius Aeneu jako ředitele zápasů pořádaných na počest zemřelého otce; i on určuje ceny a ty přiřkne dle vůle své třebas i tomu, kdo by jí nezasluhoval dle výsledku zápasu, on učiní zápasu konec, vidí-li, že by některému ze zápasících mohl býti osudným. A podobně i v dobách pozdějších Nikoklés, syn zemřelého Euagory, krále Salaminy kyperské, je a-tem pohřební slavnosti na počest zemřelého otce. Kde pak her nepořádal jednotlivec, nýbrž celí národové, byli oni a-ty, ovšem volíce ze sebe jednoho nebo více vlastních pořadatelův a ředitelů slavnosti jako při hrách olympijských, kde měli agónothesii Elejští. A. volili ze sebe tak zvané hellanodiky, zprvu jednoho, pak 2 asi za dob, kdy Élis a Pisa společně měly agónothesii her těch, později 9, a číslice kolísala, až se ustálila na 10, jež, jak se zdá, odpovídala počtu élidských fyl. Při pythických byli Agónothetové-ty vyslanci amfiktyonů, při nemejských Korinťané s Argivskými a Kleonskými, při isthmických Korinťané. Bylo-li takové právo postoupeno některému mocnému cizinci, bylo to vždy buď vyznamenání, nebo svědčilo o neobyčejné moci jeho a jakési nadvládě nad příslušnými kmeny. Nejznámější toho doklad jest přijetí Filippa Makedonského do spolku amfiktyonů, k čemuž přistoupilo dovolení, aby směl sám míti proedrii, předsednictví, při hrách pythických, které odňato bylo Sparťanům za trest, že prohlásili se pro Fókiďany, s nimiž amfiktyonské státy vedly s pomocí Filippovou tak zvanou svatou válku (356–376). Hčk.