Ottův slovník naučný/Agón
| Ottův slovník naučný | ||
| Agomska | Agón | Agón (řecké právo) |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Agón |
| Autor: | Karel Regal |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 455. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Agón (řec. αγών), závod o tělocvičných slavnostech hellénských. Nejstarším závodem ve hrách olympijských byl běh. K němu přidružil se později skok (do dálky, výšky a hloubky, skrz obruč, přes provaz neb koly ze země vyčnívající), vrhání toušem (diskem), házení oštěpem, zápas a předstihy koňské (jízda na koni neb voze válečném). Prvých patero cvičení zahrnuto v pětiboji (pentathlon), nejkrásnějším a nejvšestrannějším ze závodů gymnických. Rohování se zápasem tvořilo závod nejtěžší a velmi nebezpečný všeboj (pankration). Závodů účastnili se hoši, jinoši i mužové. Závodění bylo částí řecké povahy. Před Trójí baví se dle Homéra hrdinové řečtí závody tělocvičnými; Achillés pak pořádá o tryzně milovaného přítele svého Patrokla »hry závodní«. Od VIII. stol. př. Kr. patřily závody tělocvičné k slavnostem všehellénským stavíce na odiv řeckou sílu, obratnost, hrdinnou mysl a vědomí národní. Nejznamenitější byly olympijské (od r. 776), nemejské (573), isthmické (582) a pythické (586). Závody podobné, zvané později »olympiemi«, rozšířily se všude, kde sídlili Řekové. Časem ztrácela se vážná jejich stránka a v popředí vystupovala zábava: hlavní místo zajala představení dramatická a hudební, a tělocvičná čásť prováděna od závodníků řemeslných neb družstev a cechů závodnických, kterým nešlo tak o čestné měření sil, jak o slávu a odměnu peněžní. Takovými byly pozdější závody v Asii a v Římě, jejichž hlavní částí byly zápasy gladiátorské, zápasy šelem a podobné produkce, které jediné ještě otrlé nervy otupělého diváctva příjemně rozčilovaly. Z her římských nejdéle udržel se hudební závod kapitolský (a. Capitolinus), založený od Domitiana r. 86 po Kr. Obsahoval závod v básnění a řečnění latinském a řeckém, ve prosté hře na kitharu nebo provázené zpěvem, ve hře na klarinet a v přednesu básní s příhodným průvodem hudebním. Památka jeho obnovena v době humanismu věnčením znamenitých básníků italských na Kapitole. První věnčen byl Petrarka r. 1341. Velišský: Život Řekův a Římanův. Rl.