Agésilaos (* 442 — † 357), nejslavnější král spartský, druhý syn krále Archidama I., bratr Agida II. V mládí svém, ač kulhavý, vychován byl v přísné kázni zákonů Lykurgových, jíž vždy věren zůstal, ač již tou dobou nabyly bohatství a s ním spojené nectnosti do Sparty přístupu. Již z agely byl věrným přítelem slavného Lysandra, který mu také dopomohl k trůnu královskému. Neboť r. 399 svržen syn Agidův Leotychidés II., načež A. na trůn povolán. Proti směru druhých králů spartských hleděl si A. shody s efory i s gerusií, hledaje pouze ve výpravách válečných prospěchů státu a ukojení své ctižádosti. Ve spolku s Lysandrem vypraven r. 396 jakožto vrchní velitel všech suchozemských zbrojných sil do M. Asie, kdež v četných bitvách porazil satrapu Tissaferna, urovnal poměry řeckých měst tamních a zkrušil i druhého satrapu Farnabaza, spolu však znepřátelil se i s Lysandrem. Ujednav spolek s králem paflagonským Otyem chystal se již k rozhodnému útoku na říši perskou, avšak úmysly jeho zmařeny Farnabazem, který způsobil spolek Athén. Théb, Korinthu a Argu proti Spartě. R. 394 na zavolání eforův opustiv nerad dějiště svých slavných činů vrátil se A. do Evropy po suchu, skrze Thrakii a Makedonii hrdinsky sobě cestu klestě, porazil u Koroneie spojené Thébské i Argejské, měl nejdůležitější účastenství v dalším průběhu války, pokusil se o výboje v Akarnanii, avšak neúčastnil se ujednávání míru Antalkidova. Po uzavření míru snažil se A. převahu Sparty v evrop. Řecku udržeti, schvaloval zrádné přepadení Kadmeie thébské skrze Foibidu, schvaloval i nepodařený útok Sfodriův na Peiraieus, a konečně, ačkoli již u věku vysokém, sám vedl vojska proti Thébám, které se byly zprostily vlády oligarchické, avšak proti nově vzbuzené udatnosti boiótské valných úspěchů se nedodělal. Požadavkům thébským kladl krajný odpor a tak zavinil porážku Kleombrotovu u Leukter (371), kterou hégémonie spartská rázem zbořena. Než i v obraně okázal se A. velikým. Na jeho návrh »uspány zákony« proti těm, kteří u Leukter zbaběle se chovali, on sám řídil výborně obranu Sparty, ohrožené vpádem Epameinóndovým, a když thébský velitel podruhé o Spartu se pokusil, odrazil krvavě útok jeho. Když po bitvě u Mantineie obecný mír v Řecku umlouván, nepřivolil A., aby Messénie do něho byla pojata, doufaje, že opět země té dobude. Poněvadž však Sparta byla finančně vysílena, odebral se do Egypta pomáhat králi Tachovi proti Peršanům doufaje, že nabude takto peněz k úpravě zhoršených státních financí. Účastnil se výpravy proti Foiníkii, přešel později na stranu krále Nektaneba, zemřel však při návratu r. 357 maje věku svého 84 léta. A. jest zjevem v dějinách velmi zajímavým. On spravoval Spartu za doby největší její slávy, kdy vládla neomezeně městy řeckými i ostrovy, on byl svědkem i nejhlubšího jejího ponížení. Při tom nezměnil nikdy svých život. způsobů skromně žije a skromně se šatě i tehdy, když již přísné zásady Lykurgovy nepostačovaly k ovládání rozvášněného světa řeckého. Ač nemohl zapříti, že sám politikou svou nejvíce přispěl k úpadku Sparty, zůstává přece jedním z největších jejích synův a ještě za doby Plutarchovy okazovalo se s úctou ve Spartě prosté kopí jeho. Hertzberg: Das Leben d. Königs Ages. (Halle 1856). Pšk.
PD old 70