Ottův slovník naučný/Afthy
| Ottův slovník naučný | ||
| Afthonios | Afthy | Afvasaxa |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Afthy |
| Autor: | Bohdan Neureutter, Jan Böhm |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 416–417. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Afta |
|
Afthy: 1) (řec. ἄφθα, žábry), zánět sliznice ústní, na níž tvoří se kulovaté nebo vejčité, ploché, prohloubené aneb nad zpodinu okolí vyčnívající, na počátku bělavé, později žluté, ostře ohraničené skvrny obklíčené červeným honečkem[red 1], bolestivé, velikosti špendlíkové hlavičky až čočky. Tyto skvrny nalézají se porůznu na sliznici nebo splývají dohromady, čímž nastanou pak skvrny různé velikosti a tvářnosti. Počet skvrn je různý: někdy shledáme pouze jedinou, jindy náramné množství. Nejčastějším bývá sídlem a-tů vnitřní plocha pysků (zejména dolního), přední čásť jazyka, dáseň, lícní sliznice a patro. Při tom pozoruje se hojné slintání a nezřídka větší neb menší zarudlost a zduření sliznice ústní. Pohybováním úst, požíváním slaných a ostrých pokrmův i nápojů zvyšuje se bolestivost; proto jest mluvení a polykání obtížnější, nemocní požívají nejraději toliko studené vody a chladících neb slizovitých nápojů. Hojné vyměšování slin je příčinou, že chorý má ústa stále otevřena; spaní je porušeno. Horečky nebývá, vyskytujeť se pouze ve případech onemocnění vyššího stupně. Kojenci a malé děti bývají mrzuti, smutni, plačtivi. U dětí velmi citlivých a popudlivých objevuje se vedlé horečky snadno rozčilení, ospalost, ba i křeče (konvulse, psotník). Průběh jest krátký, obyčejně příznivý. U kojencův a malých dětí bývá choroba ta povážlivou, když následkem nedostatečného požívání nastane hubenění, zvláště tenkráte, bylo-li již dříve dítko slabé; ba také smrť (vysílením) byla pozorována. Vyskytují-li se a. v průběhu jiných nemocí, řídí se průběh a-tů dle povahy základní nemoci. A. zakládají se v ukládání zánětlivého výpotku ve vrstvách sliznice ústní. Tento zánět vzniká přímým účinkem dráždidel na sliznici, na př. požíváním vřelých tekutin, kouřením nebo žvýkáním tabáku, působením krmí připravených z ostrých látek, ale někdy z neznámé příčiny. Ob čas objevují se a. houfně, epidemicky. Takové epidemie netrvají nikdy dlouho a nevykazují nikdy velikého počtu nemocných. Příčiny jejich jsou posud neznámy, toliko zjištěno, že častěji bývají v teplejším než ve studeném počasí. Nezřídka bývá, že po takovém epidemickém objevení se a-tů následuje neobyčejně často onemocnění hltanu (zejména difterie), žaludku a střev. Mnohem častěji bývá, že a. vyskytují se v průvodu jiných nemocí: žaludečního a střevního katarrhu, spály, spalniček, neštovic, difterie, záduchy, zánětu plic atd., nejčastěji však v době ozubatění. U dorostlých bývá sice tento zánět ústní pozorován, avšak nikoli tak často jako u dětí. Obzvláště děti žijící v nepříznivých poměrech a špatně opatrované trpí touto nemocí, avšak netoliko slabé a jinou nemocí stižené, nýbrž i zdravé. Pohlaví nemá vlivu na častější objevování se tohoto zánětu: naproti tomu má stáří takový vliv, neboť dle dosavadních pozorování po 8. roce již zřídka se objevují, a nejčastěji již v prvních 4 rocích bývají pozorovány. Při léčení jest čistota a náležité opatrování prostředkem nejlepším. V lehkých případech nastane zhojení častým čištěním nebo vyplachováním úst vlažnou čistou vodou nebo slizovou tekutinou (ibišovým odvarem). V těžších případech hledejme vždy pomoci lékařské. Nr.
2) A. ve zvěrolékařství, zvláštní onemocnění objevující se v tlamě i kolem tlamy u zvířat. Není na jisto rozhodnuto, zdali slovou tak pouze jisté affekce změn na sliznici tlamy, či nazývají se, snad dle příznaků, třeba zdánlivě stejných, všechna možná zánětlivá onemocnění v tlamě a-tami, aniž jimi skutečně jsou. A-tami však nazvati musíme takové změny na sliznici tlamy, když tvoří se při tom rozličné puchýřky – velikosti až i hrachu – kteréž mohou býti opatřeny jemným povláčkem bělavě neb žlutavě kalným, při čemž ostatní sliznice tlamy jest zarudlá, horká, a zvíře více méně silně slintá. Může býti při tom onen zjev, jemuž lid náš říkává laskomina, t. j. stažlivé svírání pysků i tváří, při čemž pak tyto jen s bolestí zase mohou býti rozvírány. Odpovídá takové onemocnění též tomu, čemu říkáme slintavka. Nemusí býti vždycky provázeno také všeobecnou horečkou, ač jest toto onemocnění při větším a hlubším rozšíření v tlamě dosti těžké, ana zvířata jen stěží aneb docela nemohou potravu přijímati, ba někdy ani dobře píti. V brzku zhubnou a slábnou, což asi 14 dní trvá, načež zase, zvláště při dobrém léčení, rychle se zotavují. Vídáme nemoc tuto nejčastěji u hovězího dobytka, zvláště krav, pak u prasat, u kterýchž bývá zvláště rypák osypán a puchýřky a stroupky hnědožlutými poset. Kulhavka se může také vždycky k tomu přidružiti. Choroba a-tám podobná může stihnouti i drůbež a holuby. Vidíme u nich vnitřek tlamy více méně povlečený bělavě, žlutavě, aneb šedě až do hloubi hrtanu. Zvířata dýchají tlamou, mají někdy i předhlaví oteklé a četně hynou. Radno jest, kupujeme-li nové, cizí odrůdy, nějaký čas držeti je odloučeně od domácích, již déle chovaných zvířat. Bm.
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
- ↑ Podle Oprav na konci I. dílu: 417 str., 1. sl., 1. řád. shora, místo konečkem čti honečkem. (dostupné online)